Zařazování zaměstnanců mezi úředníky a důsledky nesprávného zařazení

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Problematika zařazování zaměstnanců mezi úředníky je základním aspektem personální politiky ve veřejné správě České republiky. Toto zařazení má významné dopady jak na práva a povinnosti samotných zaměstnanců, tak na fungování a odpovědnost veřejných institucí.

Zařazování zaměstnanců mezi úředníky je primárně upraveno zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. Tento zákon definuje úředníka jako zaměstnance územního samosprávného celku podílejícího se na výkonu správních činností zařazeného do obecního úřadu, do městského úřadu, do magistrátu statutárního města nebo do magistrátu územně členěného statutárního města, do úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, do krajského úřadu, do Magistrátu hlavního města Prahy nebo do úřadu městské části hlavního města Prahy.

Pravomoc zařazovat zaměstnance mezi úředníky náleží vedoucímu úřadu, kterým je v případě krajského úřadu ředitel, v případě Magistrátu hlavního města Prahy ředitel Magistrátu, v případě obecního úřadu, městského úřadu, magistrátu statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města tajemník. Pokud funkce tajemníka není zřízena nebo není obsazena, plní tuto roli starosta.

Proces zařazování zaměstnance mezi úředníky začíná již při výběrovém řízení, kdy je specifikována pozice, na kterou je zaměstnanec přijímán. Vedoucí úřadu při zařazování zaměstnance musí zohlednit náplň práce dané pozice a posoudit, zda se jedná o výkon správních činností ve smyslu zákona o úřednících.

Nesprávné zařazení zaměstnance může mít závažné právní a pracovněprávní důsledky. Tyto důsledky lze rozdělit do několika kategorií:

1. Porušení zákona o úřednících: Pokud je zaměstnanec nesprávně zařazen jako úředník, ačkoli nevykonává správní činnosti, nebo naopak není zařazen jako úředník, přestože tyto činnosti vykonává, dochází k porušení zákona. To může vést k sankčním opatřením ze strany kontrolních orgánů.
2. Pracovněprávní důsledky: Nesprávné zařazení může ovlivnit práva a povinnosti zaměstnance vyplývající z jeho pracovního poměru. Například úředníci mají specifické povinnosti v oblasti vzdělávání a složení zkoušky odborné způsobilosti. Pokud tyto povinnosti nejsou plněny v důsledku nesprávného zařazení, může to vést k problémům v pracovněprávním vztahu.
3. Finanční důsledky: Zařazení zaměstnance jako úředníka může mít vliv na jeho platové ohodnocení a další finanční nároky. Nesprávné zařazení tedy může vést k neoprávněnému vyplácení nebo naopak nevyplácení určitých složek platu.
4. Důsledky pro výkon veřejné správy: Pokud zaměstnanec vykonává správní činnosti, aniž by byl zařazen jako úředník, může to zpochybnit legitimitu jeho rozhodnutí a úkonů v rámci výkonu veřejné správy.
5. Odpovědnost vedoucího úřadu: Za správné zařazení zaměstnanců odpovídá vedoucí úřadu. V případě zjištění systematického nesprávného zařazování může být vedoucí úřadu vystaven pracovně právnímu postižení či odvolání z funkce.
6. Narušení principů dobré správy: Nesprávné zařazování zaměstnanců může vést k narušení principů transparentnosti a profesionality ve veřejné správě, což může mít negativní dopad na důvěru veřejnosti v instituce veřejné správy.

Pro minimalizaci rizika nesprávného zařazení je klíčové, aby vedoucí úřadů důsledně posuzovali náplň práce jednotlivých pozic a pravidelně přezkoumávali zařazení zaměstnanců. Zároveň je důležité, aby byli zaměstnanci sami informováni o svém statusu a souvisejících právech a povinnostech.

V případě zjištění nesprávného zařazení je nezbytné bezodkladně sjednat nápravu. To může zahrnovat formální přeřazení zaměstnance, úpravu jeho pracovní smlouvy a náplně práce, případně doplacení rozdílů v odměňování. V některých případech může být nutné konzultovat situaci s právním oddělením nebo externími odborníky na pracovní právo ve veřejné správě.

Správné zařazování zaměstnanců mezi úředníky je klíčovým předpokladem pro řádné fungování veřejné správy. Vyžaduje pečlivé posouzení ze strany vedoucích úřadů a kontinuální sledování vývoje pracovních pozic a jejich náplně. Nesprávné zařazení může mít dalekosáhlé důsledky jak pro jednotlivce, tak pro instituce veřejné správy jako celek.