Ústavní soud potvrdil zvýhodnění daňových pohledávek v insolvenčním řízení
Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Ústavní soud se zabýval otázkou, zda je ústavně konformní ustanovení insolvenčního zákona, které upřednostňuje určité druhy daňových pohledávek před ostatními pohledávkami při uspokojování z majetkové podstaty dlužníka. Konkrétně se jednalo o pohledávky spojené s opravou daně z přidané hodnoty v případě, že dlužník byl v úpadku.
Navrhovatel, kterým byl krajský soud, napadal toto ustanovení s odkazem na porušení ústavně zaručeného práva na rovnost a na ochranu vlastnictví. Argumentoval, že zvýhodnění daňových pohledávek vůči ostatním věřitelům je v rozporu s principem rovného postavení všech věřitelů v insolvenčním řízení.
Ústavní soud však s tímto náhledem nesouhlasil. Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že stát má legitimní zájem na účinném výběru daní a že tento zájem může být v určitých situacích upřednostněn před zájmy soukromých věřitelů. Soud konstatoval, že zvýhodnění daňových pohledávek je v souladu s ústavou za předpokladu, že je toto zvýhodnění ústavně konformně vymezeno a je-li jeho cílem ochrana legitimního veřejného zájmu.
Důležitým argumentem pro soud bylo to, že daňové pohledávky mají specifický charakter a jejich uspokojení je nezbytné pro fungování veřejných financí. Zároveň soud zdůraznil, že zvýhodnění daňových pohledávek musí být proporcionální, tedy nesmí zasahovat do práv ostatních věřitelů více, než je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle.
Rozhodnutí Ústavního soudu má významné důsledky pro praxi insolvenčních řízení. Potvrzuje, že stát a veřejná správa má v insolvenčním řízení určité výhody, které jsou spojeny s jejich rolí při výběru daní. To znamená, že daňové pohledávky budou i nadále upřednostňovány před pohledávkami ostatních věřitelů.
Toto rozhodnutí však neznamená, že by bylo možné libovolně upřednostňovat daňové pohledávky. Zvýhodnění musí být vždy odůvodněno konkrétními důvody a musí být v souladu s ústavními principy. Zároveň je třeba dbát na to, aby toto zvýhodnění nepřekročilo hranice proporcionality a nepřineslo nepřiměřené újmy ostatním věřitelům.
Rozhodnutí Ústavního soudu přináší větší právní jistotu v oblasti insolvenčního práva a potvrzuje, že veřejná správa má v tomto procesu specifické postavení. Zároveň však vyzývá k opatrnosti při uplatňování tohoto privilegia a klade důraz na nutnost dodržování ústavních principů.
| Sbírka zákonů | Věc | Účinnost |
| Nález 5/2025 Sb. | Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/23 ve věci návrhu na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 80/2019 Sb. | 9. 1. 2025 |