Týdenní novinky 13/2025

Aktuální školení

Novely zákoníku práce: Hlavní změny a jejich dopady

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Novela zákoníku práce účinná od 1. srpna 2024 přinesla do české právní úpravy pracovněprávních vztahů řadu významných změn. Tyto změny se dotýkají jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů a mají za cíl modernizovat pracovní právo a reagovat na současné trendy na trhu práce.

Zrušení povinného plánu dovolených

Jednou z nejvýraznějších změn je zrušení povinnosti zaměstnavatele sestavovat plán dovolených. Zaměstnanci tak získají větší volnost při plánování svého odpočinku, což může pozitivně ovlivnit jejich spokojenost s pracovním prostředím. Na druhé straně to klade vyšší nároky na koordinaci dovolených ze strany zaměstnavatelů, aby byl zajištěn plynulý chod úřadů a firem.

Paušalizace příplatků a změny v osobním příplatku

Novela umožňuje paušalizaci některých příplatků u dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti. Tento krok má zjednodušit mzdové výpočty, nicméně může mít za následek snížení výdělku pro některé zaměstnance. Dále došlo ke změnám v oblasti osobního příplatku, který může být nyní vyšší a může být použit jako motivační nástroj pro zaměstnance.

Valorizace minimální mzdy a změny v zaručené mzdě

Zákon zavádí nový mechanismus valorizace minimální mzdy, který má zajistit, aby minimální mzda rostla s růstem produktivity práce. Dále dochází ke zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy v soukromém sektoru a zavedení zaručeného platu pro zaměstnance ve veřejné sféře. Tyto změny mají za cíl zvýšit mzdy a zlepšit životní úroveň zaměstnanců.

Super-směny ve zdravotnictví a příplatek za zvýšenou zátěž

Pro zaměstnance ve zdravotnictví novela zavádí tzv. super-směny, které umožňují flexibilnější rozvrh práce. Dále je zaveden příplatek za zvýšenou zátěž, který má ocenit náročnost práce ve zdravotnictví.

Novela zákoníku práce účinná od 1. ledna 2025
Samorozvrhování pracovní doby: Nová kapitola v pracovním právu
Od 1. ledna 2025 nabízí novela zákoníku práce zaměstnancům v České republice možnost větší flexibility při plánování jejich pracovní doby. Tato změna, známá jako samorozvrhování pracovní doby, přináší řadu příležitostí i výzev, které se dotýkají jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů.

Co znamená samorozvrhování pracovní doby?

V podstatě to znamená, že zaměstnanec má větší svobodu při rozhodování o tom, kdy bude vykonávat svou práci. Samozřejmě, tato svoboda není neomezená a je podmíněna dohodou se zaměstnavatelem, která stanoví základní pravidla a limity. Zaměstnanec si tedy sám určuje, kdy bude začínat a končit práci, s ohledem na předem stanovené podmínky.

Flexibilní novela zákoníku práce, přináší důležité změny pro zaměstnance i zaměstnavatele

Novela zákoníku práce, často označovaná jako „flexibilní novela“, přináší řadu významných změn, které se dotýkají zejména oblasti pracovních smluv, zkušební doby, výpovědních důvodů a odstupného. Cílem těchto změn je zvýšit flexibilitu na trhu práce a přizpůsobit právní úpravu současným potřebám.

Změny v oblasti zkušební doby

Jednou z nejvýraznějších novinek je prodloužení maximální délky zkušební doby. Zatímco dříve byla maximální délka zkušební doby tři měsíce u řadových zaměstnanců a šest měsíců u vedoucích pracovníků, nová úprava umožňuje prodloužit zkušební dobu až na čtyři měsíce u řadových zaměstnanců a osm měsíců u vedoucích pracovníků. Dále je zaváděna možnost prodloužení zkušební doby i během jejího běhu, maximálně však na čtyři měsíce.

Delší zkušební doba umožňuje zaměstnavateli lépe poznat schopnosti a dovednosti nového zaměstnance a ověřit, zda splňuje požadavky na danou pozici. Důkladnější výběr může snížit riziko, že zaměstnanec nebude vhodný pro danou práci a bude nutné s ním ukončit pracovní poměr.

Nové pojetí běhu výpovědní doby a její zkrácení

Novela také přináší změny v oblasti výpovědní doby. Výpovědní doba nyní začíná plynout dnem doručení výpovědi, nikoliv až prvním dnem následujícího měsíce. Dále dochází ke zkrácení výpovědní doby pro některé výpovědní důvody, například při porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem nebo soustavném méně závažném porušování povinností. V těchto případech se výpovědní doba zkrátí na jeden měsíc.

Zkrácení výpovědní doby umožňuje rychlejší ukončení pracovního poměru v případě porušení pracovních povinností zaměstnance. Kratší výpovědní doba znamená nižší náklady pro zaměstnavatele spojené s vyplácením mzdy zaměstnanci, který již nekoná práci.

Sloučení výpovědních důvodů při výpovědi ze zdravotních důvodů

Novela sjednocuje výpovědní důvody při výpovědi ze zdravotních důvodů. Tím se zjednodušuje právní úprava a zvyšuje její srozumitelnost.  Nové znění upravuje důvod spočívající v tom, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci. U tohoto výpovědního důvodu zůstává zachován nárok na odstupné ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku.

Pokud by k ukončení pracovního poměru při ztrátě zdravotní způsobilosti došlo z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, namísto stávajícího odstupného (dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku) dostane zaměstnanec při ukončení pracovního poměru jednorázové odškodné z povinného pojištění zaměstnavatele ve stejné výši. Splatnost jednorázové náhrady škody nastane v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení pracovního poměru.

Garance místa po návratu z rodičovské a možnost DPP či SPČ u stejného zaměstnavatele

Aktuálně má zaměstnavatel povinnost zařadit zaměstnance na původní práci a pracoviště pouze po návratu po mateřské dovolené. Po skončení rodičovské dovolené sice musí nadále přidělovat práci podle pracovní smlouvy, nikoliv však vracet zaměstnance na původní místo. Po novele bude umožněn návrat z rodičovské dovolené na stejné pracovní místo do dvou let dítěte. Novela rovněž umožňuje, aby zaměstnanec při rodičovské dovolené vykonával práci na základě DPP nebo DPČ odpovídající druhu práce v pracovní smlouvě.

Změny u odstupného

Ačkoliv novela přináší řadu změn v oblasti ukončení pracovního poměru, odstupné zůstává obecně zachováno. Výše odstupného se odvíjí od délky trvání pracovního poměru a dalších okolností případu.

Poslední novely zákoníku práce přináší významné změny, které ovlivní jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Zatímco některé změny zvyšují flexibilitu na trhu práce a usnadňují ukončení pracovního poměru v určitých situacích, jiné mohou mít dopad na práva zaměstnanců, zejména při ukončení pracovního poměru. Je proto důležité, aby se zaměstnanci i zaměstnavatelé seznámili s novými pravidly a případně vyhledali odbornou pomoc.

Z vašich dotazů – Co je mimosmluvní sankce v insolvenci?

Dotaz:
Insolvence

Dovoluji si Vás požádat o radu ohledně přihlašování pohledávky do insolvenčního řízení.

Jedná se o správní pokutu a náklady řízení. Platí pro ni to stejné, jako pro pokuty dopravní? Řadí se do mimosmluvních sankcí dle § 170 písm.d), tedy se v insolvenčním řízení neuspokojují, tzn. nepřihlašujeme pokutu jen NŘ?

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.3.2025

Podle § 170 písmeno d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 4 Ads 51/2017-28, publ. pod č. 3605/2017 Sb. NSS vysvětlil, že „mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka mají nadto jiný charakter než ostatní skupiny pohledávek podle § 170 insolvenčního zákona. Mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka je zpravidla trestem za protiprávní jednání dlužníka. Jejich trvání i po přijetí reorganizačního plánu vyjadřuje i veřejný zájem na dodržování právních předpisů. Tím se takové pohledávky liší od jiných pohledávek podle § 170 insolvenčního zákona, které vycházejí ze smluvních vztahů uzavřených dlužníkem s jeho věřiteli. Jedná se tedy o specifický typ pohledávky, což odůvodňuje jejich odlišný režim“. Jinak řečeno (obecně), jakékoliv pohledávky z veřejnoprávních (mimosmluvních) sankcí nebudeme přihlašovat do insolvenčního řízení a po ukončení insolvence je můžeme vymáhat. Pozor na náklady řízení – ty přihlašujeme.

Z vašich dotazů: Nový územní plán a běžící řízení

Otázka:

Naše město vydalo nový územní plán. Jak to bude s běžícími řízeními před stavebním úřadem v lokalitách, kde se změnily podmínky výstavby, ale stavebníci už disponují kupř. kladným stanoviskem orgánu územního plánování?

Odpověď:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Právní rámec:
§ 96b Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „starý stavební zákon“)
§193 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“)

Metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj, odboru územního plánování, k postupu orgánů územního plánování při vydávání závazných stanovisek podle § 96b stavebního zákona po 30. 6. 2024 – dostupné online zde

Závazná stanoviska orgánů územního plánování. Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj – dostupné online zde

Pokud se v důsledku nové územně plánovací dokumentace dostává záměr do nesouladu s územním plánem, bude muset stavebník dokumentaci přepracovat tak, aby novému územnímu plánu vyhovovala. Jinak nezbude stavebnímu úřadu nic jiného než žádost zamítnout. Blíže se podíváme na 2 varianty rozlišené podle toho, který zákon se na povolování vztahuje.

Varianta 1: Řízení vedená podle starého stavebního zákona

Starý stavební zákon upravoval vydávání závazných stanovisek orgánu územního plánování (§ 96b). V tomto stanovisku musel úřad určit, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. V současnosti samozřejmě běží řada řízení, pro která toto stanovisko bylo vydáno (jako kladné).

Protože došlo k významné změně okolností, měla by být závazná stanoviska orgánu územního plánování prověřena. Pokud už není možné záměr dle nového územního plánu města realizovat, pak by měla být stanoviska změněna na negativní. V důsledku toho by nemělo dojít k vydání kladného povolení ze strany stavebního úřadu, neboť stavební úřad je stanoviskem orgánu územního plánování vázán a nemůže mu vzdorovat.

Pokud by k vydání nového závazného stanoviska nedošlo a proti rozhodnutí stavebního úřadu by bylo podáno odvolání, zcela jistě by se soulad s územním plánem posuzoval v rámci odvolacího řízení.

Co k tomu uvádí MMR?

V metodice Ministerstva pro místní rozvoj se uvádí: „Pro rozhodnutí o umístění stavby (či obdobný akt) je rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. To znamená, že taktéž podklad pro rozhodnutí, kterým je (mimo jiné) závazné stanovisko orgánu územního plánování, musí být v době vydání podmíněného rozhodnutí aktuální. Aktuálnost závazného stanoviska může být ovlivněna změnou v podkladech použitých pro vydání závazného stanoviska – od změn v projektové dokumentaci po změny v politice územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentaci, ke kterým dojde v mezidobí od vydání závazného stanoviska do vydání podmíněného rozhodnutí.

Jinými slovy závazné stanovisko musí být aktuální v době, kdy je jako podklad použité, tj. v době rozhodování stavebního úřadu, nikoliv k době vydání závazného stanoviska. Z této skutečnosti plyne, že pokud dojde ke změně v podkladech, na základě kterých bylo závazné stanovisko vydáno, je nutné, aby stavební úřad zažádal orgán územního plánování o vyhodnocení předmětné změny na posuzovaný záměr (resp. na závěry závazného stanoviska), a to v rámci součinnosti dle § 4 odst. 2 stavebního zákona.

Postupem orgánu územního plánování je pak vyhodnocení, zda předmětná změna v podkladu (projektové dokumentaci, politice územního rozvoje nebo v územně plánovací dokumentaci) měla vliv na posouzení obsaženém v závazném stanovisku, či nikoliv. V případě, že orgán územního plánování zjistí, že předmětná změna má vliv na posouzení záměru, a to tak, že se podstatně změnily podmínky, postupuje podle § 4 odst. 4 stavebního zákona a vydá navazující závazné stanovisko.“

Varianta 2: Řízení vedená podle nového stavebního zákona

Pokud jde o řízení vedená podle nového stavebního zákona, pak by měl v souladu s jeho §193 odst. 1 písm. a) stavební úřad posoudit, zda je záměr v souladu s územně plánovací dokumentací, územními opatřeními a vymezením zastavěného území. Tento soulad se neposuzuje k okamžiku přijetí žádosti o povolení záměru, ale k okamžiku vydání příslušného povolení, tudíž záměry, které se dostaly do rozporu s novým územním plánem, nebude možné povolit.

Více informací a článků naleznete v E-úřadu a jednotlivých linkách. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!