Týdenní novinky 29/2024

Aktuální školení

Oblasti personální práce na úrovni úřadu územního samosprávného celku – 3. část

Mgr. Tereza Coufalová, MBA

V minulém díle jsme stanovily následující oblasti personálních činností: personální plánování, získávání a výběr nových zaměstnanců, adaptace zaměstnanců, rozvoj a vzdělávání zaměstnanců, hodnocení zaměstnanců, odměňování zaměstnanců, péče o zaměstnance, firemní kultura, pracovněprávní vztahy a personální controlling, přičemž v krátkosti byly popsány tyto procesy: personální plánování, získávání a výběr nových zaměstnanců, adaptace, péče o zaměstnance a jejich vzdělávání. Dnes se zaměříme na tyto procesy:

  • hodnocení zaměstnanců
  • odměňování zaměstnanců
  • pracovněprávní vztahy

Hodnocení zaměstnanců je součástí systému nástrojů řízení lidských zdrojů. Prostřednictvím hodnocení získává úřad informaci o výkonu, jednání, pracovních schopnostech zaměstnance, ale také o jeho rozvojovém potenciálu či jeho vizích. Pro zaměstnance se pak jedná o zpětnou vazbu a v ideálním případě i motivaci pro další činnost. Současně má hodnocení význam i pro vedoucí úředníky, pro něž je také zpětnou vazbou jejich řídící práce. Metod hodnocení zaměstnanců existuje celá řada, jejich využití se liší na základě potřeb konkrétního úřadu, nicméně hodnocení jako takové neprovádí personální útvar, ale obvykle přímý nadřízený hodnoceného. Úkolem personálního útvaru je jednak poskytnutí součinnosti a administrativního zabezpečení hodnotiteli, ale také metodické vedení, příprava realizace hodnocení nebo příprava hodnotitelů. Ideálně je výstupem z hodnocení posun v personálních procesech, např. v oblasti rozvoje, dalšího personálního plánování, odměňování či firemní kultury.

Odměňování zaměstnanců je součástí personální strategie úřadu. Obecně se jedná se o velmi silný nástroj personálního řízení. V současných podmínkách pracovního trhu často narážíme na limity platového systému odměňování. Je zřejmé, že tento systém neodpovídá současným trendům v oblasti odměňování, když např. při odměňování klíčových odborníků a expertů v dané oblasti staví veřejnou správu zcela mimo možnosti konkurence. Nezbývá než doufat, že budoucí novela zákoníku práce přinese v této oblasti žádanou změnu. Systém odměňování však zahrnuje nejen peněžní odměny přímo vázané na pracovní výkon zaměstnanců, ale i výhody ve formě různých benefitů, formálního uznání či kariérního postupu. Z pohledu finančních odměn jsou úřady územních samosprávných celků limitovány platnou legislativou, nicméně na úrovni úřadu může být stanoven vlastní benefitní systém, přizpůsobený podmínkám a potřebám jednotlivých úřadů (benefity mohou být různého charakteru – stravenky, stravenkový paušál, příspěvek na důchodové pojištění, jazykové kurzy, vitamíny, vakcíny, benefitní karta, možnosti práce na dálku apod.).

Vznik, změny a ukončování pracovního poměru je personální agenda vycházející ze systému právních předpisů upravujících pracovněprávní vztahy. Je potřeba připomenout, že zákoník práce upravuje již některé vztahy před vznikem pracovního poměru a pamatovat na tuto skutečnost např. během výběrového řízení. Vznik pracovního poměru zaměstnance úřadu je značně závislý na skutečnosti, zda je zaměstnanec zařazen jako úředník, či nikoli. Zákon o úřednících ÚSC je speciálním zákonem v pracovněprávních vztazích úředníků. Co se týká změn pracovního vztahu, jde obvykle o změny typu převedení na jinou práci, úpravy pracovního úvazku apod. Ukončení pracovního poměru může nastat z různých důvodů a mít různé formy. Změny a ukončování pracovního poměru by měly, stejně jako ostatní agendy probíhat ve spolupráci managementu úřadu a personalistů. Personální útvar disponuje znalostí zákonných předpisů, znalostí celkového personálního obsazení úřadu s jeho personálními potřebami a možnostmi a velmi dobře ovládá i administrativní stránku procesu. Vedoucí odborů a oddělení jsou nejblíže napojeni na konkrétní zaměstnance, znají jejich silné a slabé stránky. Vedoucí úřadu je pak ten, kdo je ze zákona zodpovědný za tyto procesy a je tedy nezbytné, aby měl podklady ke zvážení všech dopadů pracovněprávních změn.

Z vašich dotazů – Co napsat do rozhodnutí?

Dotaz:
Místní poplatek, daňový řád

Co psát do rozhodnutí (§102/1g)? Povinnou náležitostí rozhodnutí je podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení.

Franta Voplatka
referent odboru ekonomiky

nebo

Franta Voplatka
úřední osoba

nebo

Franta Voplatka
správce poplatku ze psů

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.7.2024

Při aplikaci § 12, kdy Správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob. Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona. (DŘ má úřední osobu, SŘ oprávněnou úřední osobu).

Všechny varianty jso možné. Pravomoc konkrétního úředníka provádět jednotlivé úkony plyne především z jeho pracovní pozice v rámci správního orgánu a z vnitřních předpisů (obdobně viz rozsudek ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 Afs 37/2015-59, věc GAME TEAM PLUS). Vzhledem k tomu, že se jedná o „úřední osoby“ přikláněl bych se k variantě „úřední osoba“.

V této souvislosti lze odkázat mj. na rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 169/2014-55, dle něhož „[a]bsence podpisu na písemném vyhotovení správního rozhodnutí, které bylo stěžovateli doručeno elektronicky, nezpůsobuje nicotnost tohoto rozhodnutí. Neuvedení podpisu oprávněné úřední osoby na rozhodnutí, které bylo doručeno do datové schránky, není podle Nejvyššího správního soudu ani vadou mající za následek jeho zrušení“.

Pokud není absence podpisu na rozhodnutí, které je doručováno prostřednictvím datové schránky, vadou, k níž by mohlo být zrušeno napadené rozhodnutí, zcela jistě nemůže být ani vadou, pokud rozhodnutí podepsala jiná úřední osoba, či různé označení pracovního zařazení.

NSS: záměr musí dodržet všechny podmínky územního plánu

Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Jeden investor chtěl v Pardubicích stavět bytový dům. Čáru přes rozpočet mu ale udělalo negativní stanovisko orgánu územního plánování, které bylo navíc potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Krajský soud se domníval, že byla závazná stanoviska v pořádku a k témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud. Proč? Protože je třeba, aby stavebník dodržel veškeré podmínky obsažené v územním plánu.

K pojmu vnitroblok

NSS řekl: „Nadřízený orgán… konstatoval, že závazná část územního plánu musí být respektována jako celek bez ohledu na její strukturu. Záměr stěžovatelky je umísťován do zastavěného území do stabilizované funkční plochy BS – bydlení vícepodlažní sídlištní. Nová výstavba je ve funkční ploše BS přípustná…, ale pouze při dodržení všech podmínek územního plánu. Namítaný § 3 textové části územního plánu sice vymezuje pojmy užívané v územním plánu, zároveň však stanovuje koncepci rozvoje území. Ve stabilizovaných plochách zastavěného území je podle § 3 odst. 3 textové části územního plánu možná pouze dostavba stávajících proluk, případně změny již zkolaudovaných staveb. Záměr stěžovatelky není dostavbou stávající proluky ani změnou využití již zkolaudované stavby, neboť je z urbanistického hlediska umísťován do vnitrobloku.“

NSS dále konstatoval: „Vnitroblok (resp. bloková zástavba) nemusí být uzavřeným prostorem lemovaným existujícími budovami. Může být rovněž ohraničen domy, které jsou seskupeny do několika celků (tzn. nemusí se jednat o souvislou zástavbu budov), respektují souvislou uliční čáru a společně zřetelným způsobem oddělují uliční prostor od vnitřního prostoru mezi domy.

Nadřízený orgán OÚP v tomto ohledu konstatoval, že prostor, do něhož je záměr stěžovatelky umísťován, je z urbanistického hlediska vnitroblokem, nikoliv mezerou mezi souvislou řadou domů stojících v jedné ulici, kde by se záměr spolupodílel na dotvoření uliční čáry. Tento vnitroblok… není stavební prolukou… Není pravda, že krajský soud vyprazdňuje smysl regulace funkčních ploch a znemožňuje v nich zástavbu. Správní orgány a krajský soud stěžovatelce podrobně vysvětlily, že musí splnit veškeré regulativy územního plánu, nikoliv pouze ty, které stěžovatelka vytrhává z kontextu a izolovaně vykládá ve svůj prospěch.

Naopak je to interpretace stěžovatelky, která je chybná a nezohledňuje veškerá pravidla vztahující se k území, v němž se nachází pozemek, který chce zastavět. Z posouzení krajského soudu ani správních orgánů nelze dovodit závěry o tom, že nevznikne-li zánikem stavby proluka, nelze na takovém místě stavět.

Nic takového správní orgány ani krajský soud ve vztahu k posuzovanému záměru nevyslovily. Stěžovatelčiny úvahy o nemožnosti nahradit zaniklé solitérní stavby se také zcela míjí se zjištěným skutkovým stavem (stěžovatelka hodlá zastavět zelený vnitroblok, na němž se žádná stavba dosud nenachází), a proto jsou irelevantní. NSS na tomto místě konstatuje, že ani stěžovatelčin výklad pojmu „proluka“ nemá oporu v právních předpisech ani související judikatuře.“

Stavba byla příliš masivní

NSS se také vyjádřil k tomu, proč záměr nezapadl do okolní zástavby: „NSS shrnuje posouzení nadřízeného orgánu OÚP, podle něhož stěžovatelčin záměr narušuje charakter okolní zástavby, měřítko a urbanistickou strukturu. Správní orgány nezredukovaly stavební záměr na „několik čísel“, ale poctivě posoudily záměr vzhledem k charakteru okolní zástavby. Ta má drobné měřítko v podobě malých (popř. středně velkých) bytových domů a řadových rodinných domů.

I přes odebranou hmotu ve středové části záměru a při ustupujícím čtvrtém nadzemním podlaží je záměr stěžovatelky masivní a spolu se záborem většiny plochy vnitrobloku je vyloučeno jeho organické začlenění do stávající zástavby a vytvoření harmonického celku. Stěžovatelka se před správními orgány de facto dožadovala posouzení architektonické zdařilosti a přínosnosti jejího záměru a dále též přípustnosti „architektonicky současného“ domu v zástavbě z 60. let. To však v této věci není relevantní. Podstatné je, že záměr jednoduše nezapadá do drobného měřítka klidné předměstské lokality, v níž je typická nižší hustota zástavby.

I po všech tvrzených úpravách ponechává záměr stěžovatelky pouhé fragmenty zeleně původního vnitrobloku, které dále rozděluje vstupní rampou, chodníky, parkovacími místy, přístřešky pro odpad a příjezdovou komunikací. Vnitroblok je tak ve skutečnosti téměř beze zbytku využit pro potřeby stěžovatelčina záměru, přitom zachování vnitrobloku je v dané lokalitě ve veřejném zájmu. NSS souhlasí s krajským soudem, že závěr nadřízeného orgánu OÚP je odůvodněný, logický a má oporu ve shromážděných podkladech.“

Právní rámec:

Podle rozsudku NSS ze dne 23. 5. 2024, čj. 10 As 352/2022 – 46, dostupné na www.nssoud.cz

Více informací a článků naleznete v E-úřadu a jednotlivých linkách. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!