Schválení účetní závěrky příspěvkových organizací podle vyhlášky č. 220/2013 Sb.

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Vyhláška č. 220/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoví závazná pravidla pro schvalování účetních závěrek příspěvkových organizací, organizačních složek státu, územních samosprávných celků a dalších vybraných účetních jednotek. Tento proces, zakotvený v právním řádu České republiky, je jedním ze základních nástrojů finanční kontroly a transparentního hospodaření veřejného sektoru. Článek se zabývá fázemi schvalování, podmínkami schválení a možnostmi nápravy v případě zjištěných nedostatků, přičemž reflektuje i praktický význam „schválení s výhradou“.

Proces schvalování účetní závěrky začíná jejím předložením schvalujícímu orgánu. Ten posuzuje, zda závěrka věrně a poctivě zobrazuje předmět účetnictví a finanční situaci organizace. Klíčové dokumenty zahrnují kromě účetní závěrky také zprávu auditora, výstupy z interního a veřejnosprávního auditu, inventarizační zprávu a další související podklady. Schvalující orgán rozhoduje na základě předložených informací o jednom ze tří možných postupů:

1. Schválení účetní závěrky – pokud závěrka naplňuje požadavky na věrnost a poctivost a jsou doloženy veškeré náležitosti.
2. Schválení s výhradou – zákon pojem formálně nepoužívá, avšak vyhláška v § 6 odst. 2 a § 10 odst. 2 umožňuje schválení i tehdy, pokud některé chyby byly napraveny v následujícím účetním období a doloženy průkaznými účetními záznamy.
3. Neschválení – nastává, pokud závěrka neposkytuje spolehlivý obraz hospodaření ani po opravách, nebo pokud chybí podklady.

V případě neschválení závěrky se poskytuje prostor pro nápravu. Organizace je povinna odstranit zjištěné nedostatky, ať už věcného nebo formálního charakteru, a předložit doplněné podklady ke znovuposouzení. Pokud odstranění chyb není možné v běžném období, umožňuje vyhláška jejich nápravu v následujícím účetním období. Důležité je, že pro dodatečné schválení závěrky platí striktní lhůta: podle § 28 vyhlášky je nutné rozhodnutí učinit nejpozději do šesti měsíců od rozvahového dne, tedy standardně do 30. června následujícího roku. Po tomto datu je schválení právně nepřípustné, i kdyby byly následně zjištěny skutečnosti svědčící pro schválení.

Specifický institut, tzv. „schválení s výhradou“, představuje důležitý nástroj právní flexibility. Ačkoli není explicitně definován, v praxi je uznáván jako stav, kdy účetní závěrka může být schválena navzdory existenci méně závažných pochybení, která byla následně napravena nebo nemají zásadní vliv na věrnost výkazů. Tyto výhrady je nutné zaznamenat do protokolu o schvalování a zahrnout do sdělení zveřejněného v centrálním systému účetních informací státu.

Celý proces podléhá zásadě řádného dokumentování. Rozhodnutí o schválení či neschválení musí být zachyceno v protokolu obsahujícím identifikaci závěrky, datum rozhodnutí, výrok o schválení a případná doplnění. Členové schvalujícího orgánu mají právo uvést způsob hlasování i případné odůvodnění. Důležitou roli hrají tzv. dotčené osoby účetní jednotky, které mají povinnost zajistit dostupnost všech podkladů a spolupracovat se schvalujícím orgánem.

Vyhláška č. 220/2013 Sb. tak představuje robustní právní rámec, který vyvažuje požadavek na důslednou kontrolu veřejných prostředků s možností racionální korekce nedostatků bez nutnosti odmítnutí celé účetní závěrky. Schválení s výhradou, včasné odstranění chyb a transparentní dokumentace rozhodovacích procesů jsou nástroji, které přispívají k vyšší kvalitě hospodaření příspěvkových organizací. Odpovědnost, profesionalita a respekt k termínům jsou přitom klíčovými faktory úspěchu v praxi účetní závěrky ve veřejné správě.