Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Likvidita, tedy schopnost obce plnit své peněžní závazky včas a bez ohrožení provozu, je základním předpokladem finanční stability. Na rozdíl od účetního výsledku hospodaření, který může být ovlivněn časovým rozlišením nebo přijatými transfery, ukazuje likvidita pravou kondici obce. V době, kdy rozpočty samospráv čelí nárůstu cen energií, růstu mezd, kolísání daňových příjmů či opožděnému proplácení dotací, nabývá otázka řízení cash flow (peněžních toků) mimořádného významu.
Zákon č. 250/2000 Sb. sice definuje základní pravidla hospodaření, ale konkrétní systém řízení peněžních toků ponechává na samosprávách. V praxi se tak úroveň likviditního řízení velmi liší. Zatímco některé obce plánují tok peněz v týdenních horizontech a sledují strukturu účtů, jiné přistupují k peněžním zůstatkům spíše pasivně, dokud nejsou závazky po splatnosti, je vše „v pořádku“.
Tento přístup je však v podmínkách ekonomické volatility riskantní. Doporučuje se proto zřídit systém řízení likvidity, který kombinuje tyto tři úrovně:
1. Denní a týdenní přehled peněžních toků (krátkodobá likvidita). Základem je pravidelná aktualizace peněžní rozvahy: příjmy, plánované výdaje, fixní závazky, investiční toky a očekávané transfery. Účetní či ekonomický odbor by měl pracovat s tzv. cash flow výhledem na 30 dní, aktualizovaným každý týden. To umožňuje včasné odhalení likviditní mezery, potřeby dočasného přesunu prostředků mezi účty či případné aktivace rezervy. Zde pomáhá i napojení účetního systému na elektronické bankovnictví a aktivní kontrola úhrad faktur dle data splatnosti.
2. Rezervní politika (střednědobá likvidita). Obce by měly vytvářet rezervní fond pro krytí provozních výpadků, a to alespoň ve výši 1–2 měsíčních provozních výdajů. Taková rezerva umožní přečkat zpoždění daňových příjmů, proplacení dotace nebo mimořádnou poruchu infrastruktury. Rezerva musí být odděleně sledována, formálně schválena zastupitelstvem a pravidelně přezkoumávána z hlediska dostatečnosti. Pro její efektivní správu lze využít i terminované vklady nebo spořicí účty s okamžitou likviditou.
3. Strategické řízení cash flow (dlouhodobá likvidita). Zde se jedná o propojení cash flow s investičními plány a zadlužením. Obec, která plánuje rozsáhlou investici, musí mít jasně nastavený harmonogram výdajů, předfinancování dotace, případné přemostění formou úvěru či kontokorentu a zajištění provozní rovnováhy. Neplánované vyčerpání rozpočtu v důsledku špatně nastavené platební kázně či špičky ve výdajích může ohrozit nejen investici, ale i běžný chod služeb.
Nejčastější chyby v řízení likvidity obce:
Doporučení pro obce:
Vedení města by mělo mít pravidelné reporty o stavu likvidity (např. měsíčně na radě), zavést interní opatření pro sledování kritických výdajů a závazků, mít plán výdajových priorit v případě výpadku příjmů a včas komunikovat se zřizovanými organizacemi o posunech v platbách.
Pokud obec provozuje více účtů (např. běžný, investiční, fond obnovy), doporučuje se sjednocení peněžních toků do jednoho cash poolingu, s možností vnitřního řízení převodů a konsolidace likvidity.
Z pohledu práva a kontrolních mechanismů je pak třeba připomenout, že zpoždění plateb vůči dodavatelům může být v krajním případě vykládáno jako porušení zákona o finanční kontrole nebo zákona o zadávání veřejných zakázek, pokud vede k nerealizaci plnění.
Řízení likvidity není jen operativní funkcí ekonomického odboru, ale strategickým nástrojem finanční odolnosti obce. Ve světě, kde se příjmy mohou zpozdit, ceny skokově měnit a dotace nepřicházet včas, je pečlivě řízený peněžní tok často tím, co rozhodne, zda bude obec schopna nejen přežít, ale i investovat a růst.