Poskytování dotací a příspěvků v rámci jednoho dotačního programu

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Ptáte se: Lze z jednoho dotačního programu poskytnout jak dotace běžným žadatelům, tak příspěvek příspěvkové organizaci?

Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění, terminologicky rozlišuje mezi dotací poskytovanou externím subjektům a příspěvkem určeným příspěvkovým organizacím. Tato diferenciace vyplývá z odlišné povahy právního vztahu mezi poskytovatelem a příjemcem. Zatímco poskytování dotací upravuje primárně ustanovení § 10a citovaného zákona, specifika příspěvků příspěvkovým organizacím jsou zakotvena v ustanovení § 28 téhož předpisu.

Zákonodárce však explicitně nevylučuje možnost, aby územně samosprávný celek administroval v rámci jednoho dotačního programu jak dotace, tak příspěvky. Naopak, předmětné ustanovení § 10a odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb. definuje program pro poskytování dotací jako souhrn věcných, časových a finančních podmínek podpory účelu určeného poskytovatelem v programu, aniž by taxativně vymezovalo okruh oprávněných žadatelů.

V případě státních dotačních programů je relevantní zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jenž obdobně umožňuje flexibilní nastavení dotačních programů s ohledem na různé kategorie příjemců.

Procesní postup při poskytování finančních prostředků se významně liší v závislosti na povaze příjemce. V případě externích subjektů se aplikuje standardní dotační procedura zahrnující podání žádosti, její hodnocení, vydání rozhodnutí příslušného orgánu a následné uzavření veřejnoprávní smlouvy dle ustanovení § 10a odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb. Tento postup reflektuje rovné postavení subjektů v rámci veřejnoprávního vztahu.

Příspěvkové organizace naproti tomu obdrží finanční prostředky formou rozpočtového opatření ze strany zřizovatele. Právním titulem poskytnutí příspěvku není veřejnoprávní smlouva, nýbrž rozhodnutí zřizovatele o navýšení příspěvku na provoz či poskytnutí účelového příspěvku. Tento postup je důsledkem specifického vztahu subordinace mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací.

Základním předpokladem pro úspěšnou implementaci kumulativního modelu je precizní formulace podmínek dotačního programu. Poskytovatel musí v programu jednoznačně definovat okruh oprávněných žadatelů zahrnující různé kategorie subjektů včetně příspěvkových organizací.

Zároveň je nutné reflektovat procesní dichotomii při poskytování finančních prostředků. Dotační program by měl proto obsahovat diferencovaný procesní postup pro jednotlivé kategorie žadatelů, při zachování věcných kritérií a podmínek podpory.

Významným aspektem je zabezpečení transparentního evaluačního procesu. Poskytovatel musí garantovat, že žádosti všech kategorií žadatelů budou posuzovány podle identických hodnotících kritérií, aby nedošlo k nepřípustnému zvýhodnění určité skupiny žadatelů.

V neposlední řadě je třeba věnovat pozornost kontrolním mechanismům. Zatímco příspěvkové organizace podléhají komplexní kontrole ze strany zřizovatele, v případě externích subjektů je nezbytné v dotačním programu explicitně formulovat kontrolní procedury vztahující se k využití poskytnutých prostředků.

Správní soudy dosud nepřezkoumávaly otázku legality kumulativního modelu per se. Existující judikatura se zabývá především procesními aspekty poskytování dotací, zejména otázkou přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí dotace. Relevantní je v tomto směru zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ads 83/2014, který potvrdil, že rozhodnutí o neposkytnutí dotace není přezkoumatelné ve správním soudnictví.

V aplikační praxi územních samosprávných celků lze kumulativní model využívat například v oblasti kulturní a sportovní podpory. Tento přístup umožňuje efektivní alokaci veřejných prostředků při současné redukci administrativní zátěže spojené s administrací separátních podpůrných programů. Kumulativní model poskytování dotací externím subjektům a příspěvků příspěvkovým organizacím v rámci jednotného dotačního programu představuje legitimní nástroj distribuce veřejných prostředků. Jeho implementace však vyžaduje precizní formulaci podmínek programu reflektující odlišné procesní postupy při zachování věcných kritérií podpory. Při dodržení základních principů veřejné správy, zejména zásady transparentnosti a rovného přístupu, je kumulativní model plně konformní s platnou právní úpravou a v souladu s požadavky na efektivní správu veřejných prostředků.

Zákon tedy kumulativní model nezakazuje a jak se říká, co není zakázáno je povoleno, jen je potřeba uvést správně okruh způsobilých žadatelů a přímo v programu uvést, že je jedná o program pro poskytování dotací podle ust. § 10a, tak pro poskytování příspěvků podle § 28 zákona.

Nicméně popisovaný kumulativní program nebývá obvyklý, města a obce převážně své organizace z grantových systémů vylučují, aby nekonkurovaly ostatním žadatelům, protože si své aktivity mohou zohlednit přímo při tvorbě žádosti o poskytnutí provozního příspěvku.