Nejvyšší soud: Nahlásit dovolenou jen esemeskou nestačí

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Problematika formálních náležitostí při oznamování dovolené v pracovněprávním vztahu představuje významnou oblast pracovního práva, která v současné době prochází významnou transformací v kontextu modernizace komunikačních prostředků. Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky přineslo zásadní právní výklad týkající se formálních požadavků při žádosti o dovolenou a současně poskytlo důležité vodítko pro interpretaci souvisejících ustanovení zákoníku práce.

Ústředním bodem aktuální judikatury je otázka, zda lze považovat komunikaci prostřednictvím SMS zpráv za dostačující formu oznámení čerpání dovolené. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí jednoznačně stanovil, že elektronická komunikace prostřednictvím SMS zpráv nesplňuje zákonné požadavky pro doručování písemností zaměstnavateli, jak jsou definovány v zákoníku práce. Toto stanovisko reflektuje potřebu zachování právní jistoty v pracovněprávních vztazích a zdůrazňuje význam formální stránky komunikace mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Významným aspektem případu je také otázka dodržování zákonné lhůty pro oznámení dovolené. Čtrnáctidenní lhůta stanovená zákoníkem práce představuje podle výkladu Nejvyššího soudu kogentní ustanovení, od něhož se nelze odchýlit ani v případě, kdy zaměstnavatel sám porušuje své povinnosti. Tento právní názor vychází z principu, že případné protiprávní jednání jedné strany pracovněprávního vztahu neopravňuje druhou stranu k porušování pracovněprávních předpisů.

Z hlediska pracovněprávní teorie je zajímavé, že soud se zabýval také vzájemným vztahem povinností zaměstnance a zaměstnavatele. Přestože zaměstnavatel měl zákonnou povinnost určit čerpání staré dovolené do konce června, její nesplnění nemůže být považováno za okolnost ospravedlňující nedodržení formálních náležitostí ze strany zaměstnance při žádosti o dovolenou.

Toto rozhodnutí má významné praktické důsledky pro každodenní fungování pracovněprávních vztahů. Zaměstnavatelé by měli mít jasně stanovené interní předpisy upravující způsob oznamování dovolené, které reflektují aktuální judikaturu. Zaměstnanci by měli být důkladně seznámeni s těmito předpisy a dodržovat stanovené formální požadavky.

V kontextu současné digitalizace pracovněprávních vztahů je třeba zdůraznit, že ačkoliv moderní komunikační prostředky mohou usnadňovat každodenní pracovní komunikaci, nemohou automaticky nahradit zákonem předepsané formální postupy. Tento přístup Nejvyššího soudu demonstruje snahu o zachování právní jistoty v pracovněprávních vztazích při současném respektování tradičních právních principů.

Závěrem lze konstatovat, že analyzované rozhodnutí Nejvyššího soudu představuje významný precedent v oblasti pracovního práva a poskytuje jasné vodítko pro praxi. Zároveň otevírá prostor pro diskusi o potřebě případné modernizace právní úpravy v kontextu rostoucího významu elektronické komunikace v pracovněprávních vztazích.