Měsíčník E-Úřad 11/2024

Pro E-tajemníka naleznete v tomto měsíci mimo jiné článek Týmová spolupráce, klíč k efektivitě a inovacím v moderní veřejné správě

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Týmová spolupráce je v současném prostředí veřejné správy zásadním faktorem pro dosahování kvalitních výsledků a efektivní služby občanům. Efektivní týmy ve veřejném sektoru dokáží překonávat byrokratické překážky a přinášet inovativní řešení komplexních společenských problémů. Efektivní týmy tak dokáží dosahovat výsledků, které daleko přesahují součet individuálních příspěvků jejich členů (platí tedy, že 1+1=3 a více). Tento synergický efekt je založen na vzájemném doplňování odborností, zkušeností a perspektiv jednotlivých členů týmu.

Základním předpokladem úspěšné týmové spolupráce ve veřejné správě je jasně definovaný a sdílený cíl, který je v souladu s veřejným zájmem a strategickými prioritami dané instituce. Všichni členové týmu by měli tento cíl chápat stejným způsobem a být s ním ztotožněni. Cíl by měl být dostatečně ambiciózní, aby motivoval k vysokému výkonu, ale zároveň realistický a dosažitelný v rámci legislativních a rozpočtových omezení veřejného sektoru. Kromě samotného cíle je důležité stanovit i jasná pravidla spolupráce a rozdělit role a odpovědnosti v rámci týmu, přičemž je třeba respektovat hierarchické struktury typické pro veřejnou správu.

Optimální velikost týmu ve veřejné správě se obvykle pohybuje mezi pěti až sedmi členy, což umožňuje efektivní komunikaci a koordinaci. Při sestavování týmů je třeba brát v úvahu nejen odborné znalosti a dovednosti jednotlivých úředníků, ale i jejich osobnostní charakteristiky a schopnost týmové spolupráce, dále pak je zcela nezbytná i jejich schopnost meziodborové spolupráce a orientace v politicko-administrativním prostředí. Vhodné, ačkoliv leckdy nesplnitelné, je mít v týmu obsaženého i politického zástupce, který může do řešení vnést určitý nadhled, avšak tým by neměl být tímto nadřízeným zásadně ovlivňován.

V rámci týmů ve veřejné správě existují různé role, které přispívají k celkové dynamice a výkonnosti. Mezi klíčové role patří například inovátor, který přichází s novými nápady na zlepšení veřejných služeb, koordinátor, který zajišťuje hladký průběh spolupráce napříč různými odděleními či institucemi, realizátor, který převádí koncepce do praxe s ohledem na legislativní rámec, a hodnotitel, který kriticky posuzuje navrhovaná řešení z hlediska jejich dopadu na veřejnost a efektivního využití veřejných prostředků. Důležitou roli hraje i týmový mediátor, který pomáhá překonávat potenciální konflikty mezi různými zájmovými skupinami. Významnou roli hraje i týmový stmelovač, který pečuje o pozitivní atmosféru a vztahy v týmu. Každý člen týmu může zastávat více rolí, ale obvykle má jednu či dvě dominantní.

Proces týmové spolupráce ve veřejné správě prochází několika vývojovými stádii. V počáteční fázi se členové týmu vzájemně poznávají a orientují se v zadání úkolu. Následuje fáze bouření, kdy dochází ke konfliktům a vyjasňování rolí. Po překonání této fáze nastává období, kdy se ustanovují pravidla spolupráce a tým začíná efektivně fungovat. Ve fázi výkonu tým dosahuje vysoké produktivity a synergického efektu, což se projevuje v kvalitě poskytovaných veřejných služeb nebo tvorbě politik. Některé týmy mohou projít i fází „opojení“ z úspěchu, po které často následuje určité vystřízlivění a realistické přijetí možností i limitů týmové práce.

Efektivní týmová spolupráce ve veřejné správě čelí řadě specifických výzev. Patří mezi ně například rigidní organizační struktury, složité schvalovací procesy, politické vlivy nebo nedostatek flexibility v personální politice. Klíčové je tyto překážky včas rozpoznat a aktivně je řešit. Důležitou roli zde hraje vedoucí týmu, který by měl facilitovat otevřenou komunikaci, podporovat konstruktivní řešení konfliktů a udržovat zaměření týmu na společný cíl.

Pro úspěšnou týmovou spolupráci ve veřejném sektoru je zásadní vytvořit atmosféru důvěry a vzájemného respektu, a to i přes potenciální rozdíly v hierarchickém postavení členů týmu. Členové týmu by měli být otevření novým nápadům, schopní poskytovat i přijímat konstruktivní zpětnou vazbu a ochotní přizpůsobit se měnícím se politickým a společenským podmínkám. Důležité je také pravidelné hodnocení týmové práce a reflexe dosažených výsledků. Ideální je i průběžné vyhodnocování dopadu realizovaných opatření na kvalitu veřejných služeb.

Komunikace je páteří efektivní týmové spolupráce ve veřejné správě. Členové týmu by měli být schopni jasně a otevřeně vyjadřovat své myšlenky, aktivně naslouchat ostatním a konstruktivně reagovat na názory svých kolegů, a to i napříč různými odděleními či institucemi. Pravidelné týmové porady jsou důležitým nástrojem pro sdílení informací, řešení problémů a udržování společného zaměření na veřejný zájem. V současné době je také stále důležitější schopnost efektivně komunikovat a spolupracovat v online prostředí, což umožňuje flexibilnější zapojení expertů z různých oblastí veřejné správy.

Týmová spolupráce ve veřejném sektoru není jen o dosahování cílů, ale také o osobním růstu jednotlivých úředníků. Dobře fungující tým poskytuje svým členům příležitosti k rozvoji nových dovedností, rozšíření perspektivy a posílení profesní sebedůvěry. Zároveň může být zdrojem motivace a uspokojení z práce ve veřejném zájmu. Členové týmu se učí jeden od druhého, překonávají společně systémové výzvy a slaví úspěchy v podobě zlepšení veřejných služeb.

Důležitým aspektem týmové spolupráce ve veřejné správě je schopnost konstruktivně řešit konflikty, ať už jde o střety mezi různými odborovými zájmy nebo rozdílné pohledy na řešení společenských problémů. Klíčové je zaměřit se na věcnou podstatu problému, respektovat odlišné názory a hledat řešení, která jsou v souladu s veřejným zájmem a přijatelná pro všechny zúčastněné strany.

V dnešním rychle se měnícím společenském prostředí je flexibilita a adaptabilita týmů ve veřejné správě stále důležitější. Úspěšné týmy jsou schopné rychle reagovat na nové společenské výzvy, přizpůsobovat své strategie měnícím se potřebám občanů a učit se z vlastních zkušeností i osvědčených postupů, a to i pomocí benchlearnigu či převzetí dobré práce z jiných měst a obcí. To vyžaduje otevřenost k inovacím, ochotu překonávat zavedené stereotypy a schopnost rychle implementovat nová řešení. Někdy je nezbytná i ochota experimentovat a schopnost rychle se učit z vlastních úspěchů i neúspěchů.

Instituce veřejné správy, které dokáží vytvářet a podporovat efektivní týmy, mají významnou výhodu v poskytování kvalitních veřejných služeb a tvorbě účinných politik. Investice do rozvoje týmových dovedností a budování kultury spolupráce se dlouhodobě vyplácí jak v podobě lepších výsledků práce, tak vyšší spokojenosti zaměstnanců i občanů. Vedení institucí by mělo aktivně podporovat týmovou spolupráci, poskytovat týmům potřebné zdroje a oceňovat a uznávat inovativní přístupy a úspěchy vedoucí k řešení veřejných záležitostí.

Efektivní týmová spolupráce je klíčovým faktorem pro modernizaci a zvýšení efektivity veřejné správy. Zahrnuje jasné stanovení cílů v souladu s veřejným zájmem, efektivní komunikaci napříč různými složkami veřejné správy, respekt k různým odbornostem, konstruktivní řešení meziodborových konfliktů a neustálé učení se. Když se týmu ve veřejné správě podaří dosáhnout skutečné synergie, výsledky mohou být mimořádné, jak z hlediska dosažených cílů, tak z hlediska osobního a profesního rozvoje členů týmu. Kvalitně složený a fungující tým je zárukou zvýšení kvality veřejných služeb, což může posílit důvěru občanů vůči územní samosprávě.

Dále nám do E-Ekonomiky dorazit tento dotaz: Řeším posečkání s platbou poplatku z ubytování. Máte, prosím, nějaký vzor rozhodnutí na tento problém? Jak se vypočítává úrok z posečkané částky.

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.11.2024

Úrok z posečkané částky podle § 253 odst. 3 zákona č.280/2009 Sb., daňový řád v platném znění, nevzniká po dobu, kdy nevzniká úrok z prodlení z jiného důvodu, než je posečkání. S tím souvisí § 252 odst. 3, písm. a) zákona č.280/2009 Sb., daňový řád v platném znění, který stanoví, že úrok z prodlení nevzniká po dobu posečkání. V případě, že se jedná o pokutu, pak se jedná o tzv. dělenou správu (§ 161 a 162 zákona č.280/2009 Sb., daňový řád v platném znění). K dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci, který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a postupuje-li se při jeho placení podle tohoto zákona nebo podle jeho jednotlivých ustanovení. V takovém lze také aplikovat § 252 odst. 3, písm. d) zákona č.280/2009 Sb., daňový řád v platném znění, tedy případě peněžitého plnění v rámci dělené správy. Jinak řečeno při posečkání nevznikají úroky.

V neposlední řadě pak naleznete v E-Územním plánu článek: Jak se to má s požadavkem územního plánu na připojení domů na kanalizaci

Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Mnohé obce při pořizování územního plánu přemýšlejí o tom, že by stavebníkům nařídily, aby se připojili se svými novými domy na kanalizaci. Sama o osobě tato myšlenka není špatná, aby ale obstála u soudu, je potřeba trochu víc přemýšlet o konkrétní formulaci oné podmínky v územním plánu. Jak na to, si řekneme v tomto článku, ve kterém vycházíme z aktuální judikatury.

Případ první: Mníšek pod Brdy

Středočeská samospráva se dostala k soudu s územním plánem (bez prvků regulačního plánu, což bylo důležité), který rozšířil možnost realizace staveb pro bydlení v plochách určených pro rekreaci, a to v rámci jejich podmíněně přípustného využití. Onou podmínkou výstavby rodinných domů mj. bylo připojení se na sítě elektrické energie, vodovod a splaškovou kanalizaci.

Nejvyšší správní soud k tomu řekl: „Podmíněně přípustné využití ploch nemůže územní plán stanovit zcela libovolně. Tyto podmínky musí mít návaznost na problematiku územního plánování a současně typovou problematiku spojenou s takto výjimečně připouštěným „nestandardním“ využitím plochy… nelze však říci, že by podmínky nesměly obsahovat nic, co jinak obecně spadá např. do nižší úrovně územně plánovací dokumentace.

NSS proto stejně jako krajský soud nevidí překážku, jež by znemožňovala městu za vhodné kritérium výjimečné přípustnosti realizace staveb pro rodinné bydlení v plochách určených primárně pro rekreační využití stanovit napojení staveb na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, včetně splaškové kanalizace. Individuálně je samozřejmě splnění požadavků na napojení budoucí stavby na technickou a dopravní infrastrukturu vždy předmětem zkoumání stavebního úřadu v územním řízení… To však nevylučuje, aby v zájmu rozumného fungování širšího urbanistického celku v rámci obce byla tam, kde k tomu právní úprava dává obci prostor, specifikována užší množina z možných řešení napojení na technickou a dopravní infrastrukturu, jež je pro realizaci budoucí výstavby vyžadována.“ (Podle rozsudku NSS čj. 10 As 139/2021 – 53 ze dne 8. 12. 2021)

Případ druhý: Mnichovice

Další středočeské sídlo mělo v územním plánu, opět u podmíněně přípustného využití, tuto podmínku: „Umísťování nových staveb pro bydlení je podmíněno napojením na veřejnou vodovodní a kanalizační síť.“

Krajský soud v Praze nejprve regulativ zrušil s tímto odůvodněním: „Soud neshledal důvod odchýlit se od svého dříve vyjádřeného právního názoru, a proto opakuje, že podle § 43 odst. 1 stavebního zákona stanoví územní plán podmínky pro využití ploch (typicky zastavitelných ploch). V části I odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. jsou tyto podmínky blíže vymezeny tak, že kromě způsobu využití plochy mají být stanoveny podmínky prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu (např. výškové regulace zástavby, charakteru a struktury zástavby, stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků a intenzity jejich využití).

Z těchto ustanovení nevyplývá, že by v rámci územního plánu mělo být závazným způsobem upraveno, jak bude v ploše řešeno zásobování staveb vodou a likvidace odpadních vod. V územním plánu má být toliko vymezena koncepce veřejné infrastruktury, dále vymezeny plochy veřejné infrastruktury, popř. umožněno využití jiných ploch k realizaci této infrastruktury. Tím se ovšem toliko vytváří podmínky pro „zasíťování“ území infrastrukturou tak, aby již zastavěné území nebo zastavitelné plochy mohly tuto infrastrukturu využívat.

Z povinnosti stanovit koncepci veřejné infrastruktury a vytvořit plochy pro infrastrukturu (resp. předpoklady pro využití jiných druhů ploch pro infrastrukturu) ovšem nelze dovodit, že by bylo možné v územním plánu stanovit podmínku využití ploch spočívající v povinnosti připojit se na určitý druh veřejné infrastruktury. Je přitom zřejmé, že se nejedná ani o podmínku prostorového uspořádání, neboť požadavek na konkrétní způsob zajištění zásobování stavby vodou a likvidace odpadních vod nemá nic společného s prostorovou regulací využití plochy…Povinnost připojit se na kanalizaci může vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb uložit pouze obecní úřad, a to v přenesené působnosti a za podmínky, že je to technicky možné [§ 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů].

Ani zákon o vodovodech a kanalizacích tak nepředpokládá, že by tuto povinnost mohla stanovit obec při výkonu samostatné působnosti v územním plánu. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 5 odst. 3 jako podmínku pro povolení stavby zajištění zásobování stavby vodou a odvádění, čištění, popř. jiné zneškodňování odpadních vod, a to v souladu s tímto zákonem. Ani toto ustanovení neskýtá právní oporu pro stanovení podmínky připojení stavby na veřejný vodovod a kanalizaci v územním plánu.“ (Rozsudek KSPH čj. 55 A 84/2019 – 84 ze dne 20.11.2020.)

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a řekl: „Základem sporu je právní otázka, zda byl stěžovatel oprávněn podmíněně připustit umístění nových staveb pro bydlení v rodinných domech na plochách BR (bydlení v rekreačních oblastech) tím, že budou napojeny na vodovodní a kanalizační síť. Podle krajského soudu je tato podmínka v rozporu s § 43 odst. 3 stavebního zákona, neboť vykračuje z rámce charakteru regulativů, které lze zahrnout do územního plánu… Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že ve výše citovaném rozsudku se krajský soud pokusil odlišit od nyní projednávané věci v bodě 49 konstatováním, že územní plán stěžovatele zavedl spornou podmínku jako podmínku hlavního či přípustného způsobu využití ploch. Posuzované situace však ve skutečnosti odlišné nejsou, neboť i v případě stěžovatele se jedná o podmínku stanovenou pro podmíněně přípustné využití sporného území.“

Pak NSS logicky zopakoval: „Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že krajský soud pochybil, pokud zrušil část územního plánu stěžovatele v rozsahu sporné podmínky na základě úvahy, že právní úprava stanovení této podmínky neumožňuje. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl ustanoveními vyhlášky č. 500/2006 Sb. oprávněn stanovit konkrétní podmínky podmíněně přípustného využití plochy BR, a proto nelze přijmout závěr o vybočení stěžovatele z mezí jeho (věcné) působnosti, potažmo o apriorní nezákonnosti napadených předpokladů, za nichž lze v ploše BR realizovat stavby k trvalému bydlení.“ (Rozsudek NSS čj. 7 As 376/2020 – 39 ze dne 31. 1. 2023)

Případ třetí: Český Jiřetín

Rovněž obec v Ústeckém kraji se pokusila řešit potíže s infrastrukturou tak, že do územního plánu vložila podmínku připojení se na kanalizaci. Využila jiný nástroj, než je podmíněně přípustné využití území – etapizaci. Ta byla nastavena tak, že u ploch zahrnutých do 2. fáze je stavět možné, když v první fázi bude realizována výstavba alespoň ze 70 % a zároveň bude zajištěno napojení zástavby v dané ploše (ve 2. etapě) na veřejný vodovod a veřejnou splaškovou komunikaci.

NSS konstatoval: „Potřeba vybudování kanalizace vyplývá z mnohých odborných vyjádření jako nutnost pro zlepšení špatné vodohospodářské situace v obci a pro případnou výstavbu. Proto pokud jednou z podmínek pro výstavbu v 2. etapě je napojení pozemku na veřejnou kanalizaci, nelze tuto podmínku hodnotit jako nepřiměřenou. Stěžovatelka v obecné rovině poukazuje na to, že se podle jejího názoru jedná o podmínku nesplnitelnou. Odpůrce naopak poukázal na možnosti financování v rámci dotačního přeshraničního programu v sousedním Sasku. Stěžovatelka svá tvrzení o nemožnosti splnění této podmínky nijak nekonkretizovala.

I kdyby však nebylo zřejmé, jakým způsobem hodlá obec získat finanční prostředky na vybudování kanalizace, podmínka jejího vybudování pro výstavbu ve 2. etapě by obstála. Jak totiž vyplývá z odůvodnění územního plánu a ze správního spisu, kvalita vody je stěžejní i z důvodu existence ochranného pásma 2. stupně přehrady Rauschenbach. Kromě toho o špatné kvalitě vody opakovaně hovoří odborné dokumenty, zmiňující, že pravděpodobnost zhoršení stavu podzemní vody se zvyšuje v souvislosti s klimatickou změnou. Stanovení podmínky vybudování centrální kanalizace a napojení pozemků na ni je proto logickým vyústěním celkové nepříliš dobré situace hospodaření s vodou v obci.“ (Podle rozsudku NSS čj. 9 As 272/2023 – 44, ze dne 18. 4. 2024)

Případ čtvrtý: Turnov

Případem, který může být pro některé obce, vlastníky nebo advokáty mírně matoucí, je nepochybně Změna č. 2 Územního plánu Turnova. Ta spočívala v tom, že z původního textu: „Výstavba v ploše je podmíněna napojením na kanalizaci – do doby vybudování jednotné kanalizace umožnit dočasné jímky za podmínky splnění povinnosti bezprostředního napojení na jednotnou kanalizaci po jejím vybudování.“, zbyla v územním plánu jen věta: „Výstavba v ploše je podmíněna napojením na kanalizaci.“

Jak plyne i z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ve sporné ploše nebyla kanalizace vůbec vybudována, čehož si byl vědom i nespokojený vlastník, jenž změnu napadl. V rozsudku se kupř. píše: „Takové odůvodnění je podle navrhovatele nesmírně vágní a v žádném případě neobsahuje podložené věcné argumenty pro faktické znemožnění výstavby na pozemcích (v jinak zastavitelné a částečně již v souladu s věcnou regulací zastavěné ploše) po nejasnou a neomezenou dobu (přinejmenším však mnoha let) než (snad) dojde k vybudování kanalizace…

Navrhovatel je přesvědčen, že územně plánovací regulativ podmiňující další výstavbu zbudováním kanalizace – tedy podmínkou, jejíž splnění závisí ve skutečnosti jen a pouze na samotném odpůrci – je nezákonný a neoprávněně zasahuje do ústavně garantovaného vlastnického práva navrhovatele… Z pohledu základních principů, cílů a úkolů územního plánování městu nemůže být v rámci územního plánu podobným způsobem (odvozeným toliko od budoucího rozhodnutí obce, zda, kdy a kde bude prodlužován kanalizační řad) dána de facto absolutní moc (až libovůle) nad tím, kdy bude které území možno zastavět.“ (Rozsudek KSHK čj. 30 A 56/2023 – 210, ze dne 28. 8. 2023)

Z uvedeného tedy plyne, že v ploše nebyla územním plánem stanovena povinnost připojit se na existující kanalizaci, ale naopak se jednalo o ne zrovna zdařile formulovanou etapizaci výstavby, kdy byla umožněna výstavba rodinných domů až tehdy, kdy bude existovat v dané lokalitě kanalizace, na kterou se bude moci stavebník napojit. Tomu odpovídá i text v Územním plánu Turnova v kapitole věnované etapizaci: „ÚP Turnov stanovuje pořadí změn využití území formou etapizace ve specifických podmínkách využití vyjmenovaných ploch. Tyto podmínky jsou specifikovány v kapitole F. 2.“ Právě v kapitole F. 2. je sporný požadavek týkající se kanalizace uveden.

Jiný výklad nedává ve světle výše uvedených rozsudků smysl, jinak by NSS šel proti své vlastní konstantní judikatuře, na kterou dokonce v rozsudku, kterým rozhodoval o kasační stížnosti uplatněné v kauze Turnov, odkazuje: „Z ustálené judikatury kasačního soudu plyne, že podmínka připojení na splaškovou kanalizaci (či jinou veřejnou infrastrukturu) stanovená územním plánem, je přípustná (např. rozsudky ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021 ‑ 53, č. 4294/2022 Sb. NSS., ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 As 376/2020 ‑ 39 nebo ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 272/2023 ‑ 44). Ačkoliv je zřejmé, že vybudování veřejné kanalizace v obci záleží zejména na vůli jejího zastupitelstva, nejedná se o nepřípustný požadavek, podmiňující budoucí výstavbu, který by představoval omezení ve smyslu rozsudku ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 138/2017 ‑ 33.“ Krajský soud ani NSS navíc neřekly, že se odchylují od předchozí judikatury a proč.

Závěr

Z uvedeného rozboru judikatury lze podle našeho názoru dovodit čtyři pravidla:

podmínit výstavbu připojením na kanalizaci je možné v rámci podmíněně přípustného využití ploch (nikoliv hlavní nebo přípustné využití);
je přípustné pořídit územní plán s prvky regulačního plánu a pak může dát obec podmínku připojení na kanalizaci nebo vodovod od všech typů využití (hlavního, přípustného i podmíněně přípustného);
je možné v územním plánu nastavit etapizaci – výstavba dejme tomu pro bydlení bude v takovém případě možná až po vybudování kanalizačního řadu.
Formulujte pravidla v územním plánu přesně – chcete-li etapizaci, tak napište, že jde o etapizaci. Jde-li o požadavky určené pro podmíněně přípustné využití, napište to k podmíněně přípustnému využití toho kterého způsobu využití. Když bude opatření obecné povahy vypadat, jako když ho píšou pejsek s kočičkou, bude to dělat jen a jen problémy.

Ať už zvolíte jakoukoliv cestu, mějte na mysli, že je třeba zvolené řešení vždycky dobře odůvodnit, zejména tehdy, když se proti němu vlastníci brání skrze připomínky podané k územnímu plánu.

Právní rámec:
Rozsudek NSS čj. 10 As 139/2021 – 53 ze dne 8. 12. 2021
Rozsudek NSS čj. 7 As 376/2020 – 39 ze dne 31. 1. 2023
Rozsudek NSS čj. 9 As 272/2023 – 44, ze dne 18. 4. 2024

Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!