Měsíčník E-Úřad 3/2025

Tento měsíc naleznete mimo jiné v E-Tajemníkovi článek: Zrušení zákonného osvobození dětí umístěných do dětského domova pro děti do 3 let věku od poplatku za odpady od 1.1.2025

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Zákon č. 363/2021, který novelizoval zákon o sociálně-právní ochraně dětí, od 1. ledna 2025 definitivně zruší dětské domovy pro děti do tří let, tedy takzvané kojenecké ústavy. Stejný zákon přímo novelizoval zákon o místních poplatcích, kdy je od 1.1.2025 zrušeno zákonné osvobození dětí umístěných do dětského domova pro děti do 3 let věku od poplatku za odpady.

Nově jsou děti výhradně předávány do pěstounské péče. Osvobození od poplatku za odpady není poskytováno. Náklady dítěte by měla plně pokrýt odměna pěstouna.

Jedná se o změnu ze zákona, mají-li toto zákonné osvobození obce textem či odkazem zakomponované do své obecně závazné vyhlášky, není třeba vyhlášku měnit, osvobození přestává platit ze zákona. Je již na rozhodnutí obcí, zda chtějí nad rámec zákona poskytnout osvobození dětem v pěstounské péči (toto by však musely do nové vyhlášky zakomponovat).

Odměna pěstouna je podle ust. § 47j zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochrany dětí navázána na výši minimální mzdy, kterou pro rok 2025 stanovilo MPSV vyhláškou ve výši 20 800 korun. Pokud pěstoun tedy pečuje o 1 dítě, bude od ledna 2025 činit jeho odměna pěstouna 20 800 (+1 900) korun, pěstoun na přechodnou dobu pak obdrží 37 440 (+3 420) korun.

Přesné částky podle konkrétních ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí:

U osoby pečující, která zároveň není osobou v evidenci, činí odměna pěstouna za kalendářní měsíc:

při péči o 1 dítě = 20 800 (+1 900)
při péči o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) = 24 960 (+2 280)
při péči o 2 děti = 31 200 (+2 850)
při péči o 3 děti nebo o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) = 41 600 (+3 800)

Výše odměny pěstouna osoby v evidenci za kalendářní měsíc, činí:

jde-li o osobu v evidenci, která není zároveň osobou pečující, anebo je-li zároveň osobou pečující, které je do péče svěřeno 1 dítě = 37 440 (+3 420)
je-li osoba v evidenci zároveň osobou pečující, které je do péče svěřeno 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) = 41 600 (+3 800)
je-li osoba v evidenci zároveň pečující osobou, které je do péče svěřeno 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) = 45 760 (+4 180)

Dále jsme v E-Ekonomice odpovídali na tento dotaz: Dnes ráno jsme spolu hovořili ohledně vymáhané pokuty, která vznikla před zahájením IŘ, nebyla do IŘ přihlášena, insolvenční řízení, které bylo sice ukončené – zrušené (nepoctivý záměr), ale ještě nenabylo právní moci a pán se soudu odvolal. A já jsem vydala exekuční příkaz na srážky z účtu, který nabyl právní moci a já teď řeším, že bych banku měla vyrozumět o nabytí právní moci. Hovořili jsme o tom, že exekuci lze nařídit i vymáhat, ale musí se jednat o majetek, který není v soupise majetkové podstaty.

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.3.2025

PV majetkové podstatě není uvedena žádná banka. Je tedy možné nařídit exekuci na účet v bance s tím, že nebude možné ji vykonat. Podle § 140e IZ totiž sice platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, platí lae i § 109 IZ, který stanoví, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.
Podle mého názoru je tedy možné nařídit exekuci na majetek, který nepatří do majetkové podstaty a zároveň provést jeho výkon rozhodnutí.
Ve vašem případě je jedno, jestli už byla insolvence pravomocně zrušena nebo ne, protože se jedná o exekuci majetku, který není v majetkové podstatě a hlavně za pohledávkou (pokutou), která se neuspokojuje v insolvenci (tedy nepřihlašuje se) . Bance tedy můžete poslat nabytí právní moci s tím, že ji v příloze dodejte soupis majetkové podstaty a upozorněnte, že účet nepatří do majetkové podstaty a je možné vést exekuci.
Usnesení č.j. 24 Co 579/2019 Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.5.2019 připomněl, že osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb. se vztahuje jednak na nezaplacené zůstatky pohledávek zahrnutých do oddlužení, jednak na pohledávky, které do insolvenčního nebyly přihlášeny, ačkoliv přihlášeny být mohly, a konečně na pohledávky, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Do žádné z těchto kategorií ovšem nespadají mimosmluvní sankce za porušení právních povinností, které v souladu s § 170 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb. nelze v insolvenčním řízení jakkoliv uspokojit. Jestliže nejsou tyto pohledávky v insolvenčním řízení uspokojitelné, nemůže se na ně vztahovat beneficium osvobození ve smyslu § 414 posledně uvedeného zákona. Nebylo by navíc ospravedlnitelné, aby dlužník požíval osvobození i ve vztahu k pohledávkám, které mají svůj původ v peněžitých sankcích za jeho protiprávní jednání. Není totiž smyslem ani účelem insolvenčního práva promíjet peněžité tresty uložené v přestupkovém, respektive v trestním řízení.

Takže závěrem shrnutí: Vydat rozhodnutí musíme a otázkou je, jestli se vám vyplatí (ekonomicky) přihlašovat tak malou částku do insolvenčního řízení.

V neposlední řadě jsme pak pro vás připravili článek do E-Územního plánu: Dokazování ve věcech náhrad škody za změny v územních plánech

Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Pokud dojde na spor mezi obcí a investorem o náhradu škody za změnu územního plánu, kvůli které není možné realizovat původní záměr, vyvstane vždy jedna důležitá otázka – jak se vůbec dá dokázat, jaká škoda vznikla?

Developeři samozřejmě zkouší uplatňovat nejrůznější nároky – od rozdílu hodnoty pozemku určeného k zastavění a pozemku nezastavitelného, přes peníze vynaložené na projektovou přípravu, nákladů na již vybudovanou infrastrukturu, až po ušlý zisk, který by jim teoreticky patřil, kdyby se podařilo výstavbu dokončit v celém rozsahu. Pokud se tohoto domáhají u soudu, pak musí unést důkazní břemeno – tedy musí prokázat, že jim skutečně uvedená škoda vznikla a taky doložit její výši. K tomu mohou využít kupř. znalecké posudky, svědecké výpovědi, výpisy z účtů a faktury. V tomto textu se podíváme na tři kauzy, ve kterých se investoři domáhali náhrady škody za zmařený projekt, a zaměříme se na to, jak se u soudu dokazovalo.

Kauza první: spor o sto milionů za změněný územní plán

Jedna středočeská obec měla územní plán, podle kterého se mohla stavět rozsáhlá rezidenční zástavba. Samospráva se ale rozhodla změnit kvůli řadě potíží s infrastrukturou způsobených divokou a nekoordinovanou výstavbou (jak už to v obcích okolo velkých měst bývá) územní plán a z pozemků developera se stalo jenom pole. S tím se samozřejmě stavebník nemohl smířit, a tak došlo na spor. Po mnoha letech obec spor o náhradu škody vyhrála a sto milionů platit nemusela (více o tomto případu, který zastupovala naše advokátní kancelář, najdete zde).

V dané věci investor uplatňoval tyto nároky (investor vždy vyčíslil, jaká škoda mu vznikla, ale nepožadoval úhradu veškeré vzniklé škody, nýbrž jen její části):

újmu spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků o 64 442 550 Kč (požadoval náhradu ve výši 49 000 000 Kč);
důkaz: znalecký posudek
újmu spočívající v ušlém zisku z plánované výstavby 167 837 000 Kč (požadoval 37 000 000 Kč);
důkaz: znalecký posudek
újmu spočívající v marně vynaložených nákladech na nákup pozemku 6 452 550 Kč (požadoval 3 000 000 Kč);
újmu spočívající v ušlém zisku v důsledku posunutí návratnosti investice na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry ve výši 35 338 485,23 Kč (požadoval 11 000 000 Kč).

Podle investora spočívala újma v prodloužení doby, po kterou byly jeho peněžní prostředky blokovány v pozemcích, kdy je nebylo možné pro stavební uzávěru užít k realizaci projektu a došlo tak k odsunutí očekáváné návratnosti investice a snížení jejího očekávaného výnosu. Ze svého projektu očekával investor roční výnos investice 15 %. V důsledku posunutí návratnosti investice o dobu trvání stavební uzávěry ztráta vznikla ztráta 32,5 % (26 měsíců * 15 %) z prostředků vynaložených na koupi pozemků

V dané věci proběhly i výslechy svědků, zejména představitelů obce (ohledně jednání s investorem). Je také třeba zdůraznit, že případ byl komplikovaný tím, že původně měl v lokalitě stavět jiný investor, se kterým obec také jednala a vše trvalo dost dlouho.

Soud neprokázal, že by výstavbu byl schopen beze změny ÚP realizovat

K ušlému zisku soud konstatoval: „Je tedy nutným hodnotit i to, zdali pro jednání žalované nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot na straně žalobkyně, ač se toto dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Tento závěr však v souzené věci učinit nelze. Tento závěr by bylo možné učinit, pokud by ve věci mohlo být vzato za prokázané, že projekt žalobkyně, respektive práce na tomto, probíhaly standardním způsobem, veškeré přípravné práce, územní studie, projektové práce, podklady pro správní řízení, byly na straně žalobkyně připraveny, příslušná správní rozhodnutí byla v její prospěch vydána, přičemž pouze z důvodů na straně žalované, tedy zejména pro rozhodnutí o stavební uzávěře, nemohl být projekt uskutečněn, ač by toto bylo možné jinak očekávat…

Aby bylo možné projekt hodnotit jako připravený do té míry, že při obvyklém běhu okolností by byl dokončen, měla by být žádost podávána tak, aby bylo možné správní řízení dokončit, v jeho průběhu reagovat a případně k výzvě správního orgánu požadované doplnit. Jestliže svědek Ing. XXX uvedl, že průběh správního řízení nelze předem odhadovat, mohou nastat různé situace, na které bude třeba reagovat, tak ve vztahu k tomuto vyjádření svědka by bylo nutným uzavřít, že před vydáním příslušných rozhodnutí správním orgánem v zásadě nikdy není možné projekt hodnotit jako do té míry připravený, aby bylo možné uzavřít, že při obvyklém běhu okolností bude dokončen, protože zde obvyklý běž okolností nelze předvídat.

Zde však jediným důvodem, pro který by řízení bylo zastaveno, bylo nedoplnění žádosti žalobkyní. Pokud by tomu tak bylo pouze proto, že žalobkyně nemohla reagovat na výzvu správního orgánu výhradně z důvodů na straně žalované, bylo by případně namístě zvažovat důvodnost žalobou uplatněného nároku, toto se ovšem ze spisu nepodává. Žalobkyně nedisponuje žádnou projektovou dokumentací, z níž by bylo zcela jednoznačně patrné, že byl vypracován a existoval konkrétní projekt včetně řešení navazující infrastruktury.“

K dokazování ušlého zisku soud řekl: „Pokud žalobkyně k prokázání svého nároku předložila znalecké posudky, tak tyto nemohou kalkulovat s předpokládanými náklady žalobkyně a předpokládanými výnosy, tedy s částkami, které by byly hypoteticky vydány a utrženy. Náklady a výnosy totiž musejí být určeny s ohledem k obvyklému běhu okolností, což znamená, i s ohledem k reálnému časovému horizontu.“

Soud žalobu zamítl. (Podle rozsudku Okresního soudu Praha – východ, čj. 5 C 259/2016- 854 ze dne 13. 3. 2024.)

Kauza druhá: investor se domohl jen relativně malé částky

Druhým případem je spor o náhradu, který se vedl mezi jednou společností dodávající štěrk a kamenivo a obcí, ve která mělo dojít k výstavbě betonárky, čemuž daná samospráva zabránila změnou územního plánu (ke které přistoupila mj. z důvodu proběhnuvšího místního referenda, v němž se občané vyslovili proti betonárce). Se společností samospráva uzavřela smlouvu o spolupráci, ve které se zavázala spolupracovat na přípravě záměru a podporovat ho, a to především při jeho zapracování do územního plánu obce. Nejde tedy čistě o spor o náhrady za změnu územního plánu, ale o spor o odpovědnost za porušení smluvního závazku.

Společnost obec žalovala o náklady, které doposud vynaložila, a to na zpracování dokumentace pro proces EIA a dalších podkladů – šlo o cca 163 tisíc korun. Svoje výdaje doložila společnost fakturami.

Prvostupňový soud řekl: „Pokud tedy žalovaná v rozporu se svými závazky převzatými ve smlouvě o spolupráci odmítla dále spolupracovat na zapracování záměru žalobkyně do územního plánu tím, že s poukazem na výsledky referenda vyřadila pozemek parc. č. 759, katastrální území Dobřejovice z navržené změny územního plánu, porušila svou smluvní povinnost ze smlouvy o spolupráci ze dne 20. 2. 2017 (bod 2.1.1 smlouvy o spolupráci) a odpovídá za újmu v důsledku toho vzniklou.“

Civilní soud: porušení prevenční povinnosti ze strany obce

Soud se vyjádřil i k obecné prevenční povinnosti obce, která dopadá i na situace, kdy nebyla uzavřena smlouva s investorem: „Pro úplnost je na místě uvést, že žalovaná by za újmu odpovídala i v rámci porušení své obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 2900 o. z., (tedy povinnosti každého zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku Sankcionováno je chování, které se vymyká běžné míře opatrnosti potřebné vzhledem k specifikám konkrétní situace a vlastnostem, znalostem a odborné způsobilosti konkrétního konajícího subjektu.

Účelem citovaného ustanovení je eliminace předvídatelného rizika vzniku újmy v době konání. V případě, že konající subjekt nevynaloží přiměřenou míru opatrnosti a jinému vznikne v důsledku toho újma, je škůdce povinen ji nahradit podle § 2910 o. z., přičemž zavinění ve formě nedbalosti je presumováno. Žalobkyně jako veřejnoprávní korporace v době uzavření smlouvy ze dne 20. 2. 2017 mohla a měla předvídat (kdy už tehdy se začaly mezi jednotlivými zastupiteli projevovat rozpory), že otázka umístění betonárky na jejím území je významná pro obec a její občany…

Vyhlášení místního referenda před uzavřením smlouvy nebo zakotvení akceptaci změny vůle žalované v případě smlouvě odporujícímu výsledku referenda konaného po uzavření smlouvy, bylo přitom jednou z možností, která mohla odvrátit uzavření smlouvy s obsahem nesouladným s vůlí občanů, a zabránit tak vzniku odpovědnosti za náklady v souvislosti s realizací záměru vynaložených.

Argumenty žalované, že až po uzavření smlouvy zjistila obecné informace o možném budoucím navýšení kapacity betonárky s ohledem na praxi u betonárek v jiných částech republiky, není žádným omluvitelným důvodem, neboť betonárka byla posuzována s ohledem na předem dohodnutou kapacitu výroby 15 000 m3/rok a podmínky případné hypotetické možnosti následného navýšení kapacity betonárky mohla a měla žalovaná zjišťovat před uzavřením smlouvy. Žalovaná v dané situaci mohla a měla učinit preventivní opatření před uzavřením smlouvy k zabránění vzniku újmy i v rámci své prevenční povinnosti. Uvedené ustanovení je však subsidiární k jiným druhům odpovědnosti za újmu, z tohoto důvodu má přednost odpovědnost za porušení smluvní povinnosti.“

Civilní soud přiznal investorovi náhradu škody

Na základě toho soud přiznal investorovi náhradu ve výši toho, co vynaložila na zajištění podkladů pro projekt, ve výši u 163 100 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 80 573,50 Kč.

Odvolací soud konstatoval: „Újma pak představuje to, o co se (důvodně) zmenšil majetek (jmění) žalobkyně v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovanou. V daném případě představuje újma, resp. škoda žalobkyně zbytečně vynaložené náklady, které vznikly v důsledku nerealizace smlouvy o spolupráci. Listinami, citovanými v předchozím odstavci odůvodnění rozsudku žalobkyně prokázala výši škody, která jí v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou vznikla, a to v celkové částce 163 100 Kč.“ (Obec samozřejmě musela uhradit další náklady na soudní spory.)

Podle rozsudku Okresního soudu Praha – východ čj. 36 C 307/2019-76 ze dne 22. 9. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Praze čj. č. j. 25 Co 90/2021- 114 ze dne 31. 5. 2021. Spor došel až k Ústavnímu soudu, ale nikde nebyla obec se svou obranou úspěšná (usnesení Ústavního soudu III.ÚS 2929/22 ze dne 29. 11. 2022).

Nejvyšší soud: porušení prevenční povinnosti se v územním pánování neuplatní

„Namítá-li dovolatelka, že k porušení prevenční povinnosti došlo v daném případě tím, že „svévolné a bezdůvodné“ měnění územně plánovací dokumentace narušilo legitimní očekávání adresátů, opomíjí, že opatření obecné povahy je sice správním aktem s konkrétně určeným předmětem, ale s obecně vymezeným okruhem adresátů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005, publikovaný pod č. 740/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Ačkoli se tedy vztahuje k určité konkrétní situaci, nemá adresáty, kteří by mohli v dobré víře očekávat vydání určitého opatření obecné povahy.

Závěry dosavadní judikatury týkající se odpovědnosti za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti podle § 415 obč. zák., aplikovatelné na situace, v nichž konkrétní strany při vzájemném jednání dospěly do stádia, kdy jedna z nich byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, publikovaný pod č. 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, uveřejněný pod C 6332 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck), proto nejsou do oblasti změn územního plánu ve formě opatření obecné povahy přenositelné.

Ostatně adresátů tohoto smíšeného správního aktu, stojícího na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem, lze vždy předpokládat větší množství, a nelze si tedy ani dost dobře představit, jak by bylo možno postupovat dostatečně obezřetně tak, aby byly vyloučeny veškeré nepříznivé následky (dopady) do sféry všech adresátů. Jestliže pak žalobkyně spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že žalovaný postupoval svévolně a se záměrem ji poškodit, jde o skutková tvrzení, na jejichž základě odvolací soud své rozhodnutí nepostavil. Nepodléhají proto ani dovolacímu přezkum“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, ze dne 27. 10. 2015)

Nejvyšší soud se samozřejmě nevyjadřoval ke zcela identické situaci, jako byla řešena ve druhém námi popisovaném případu, ale my se kloníme k závěru, že se ustanovení o prevenční povinnosti v územním plánování neuplatni.

Právní rámec:
Rozsudek Okresního soudu Praha – východ, čj. 5 C 259/2016- 854 ze dne 13. 3. 2024
Rozsudek Okresního soudu Praha – východ čj. 36 C 307/2019-76 ze dne 22. 9. 2020 Rozsudek Krajského soudu v Praze čj. č. j. 25 Co 90/2021- 114 ze dne 31. 5. 2021
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, ze dne 27. 10. 2015

Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!