Informační povinnost, tedy povinnost informovat subjekty údajů o zpracování jejich osobních údajů, vyplývá z článků 13 a 14 GDPR. A ten, kdo informovat zapomene, se může velm i rychle dozvědět, že neplnění pravidel se nemusí vyplatit. I když pokuta nakonec nepřijde.

Právní důvod pro využití kamerového systému se záznamem lze najít například také v kavárně. Důležité je, prokázat, že kamerový systém zbytečně nezabírá prostory, které není třeba snímat, a současně vysvětlit, z jakého důvodu záznam vzniká.

Přístup k osobním údajům zaměstnanců se řídí přísnými pravidly. Nahlížet nebo dokonce upravovat osobní spisy mohou pouze vybraní pracovníci, kteří jsou k tomuto účelu pověřeni statutárním orgánem. Platí také, že pro uložení osobních údajů musí organizace použít vhodně zabezpečený úložný prostor. Ne vždy se však tato pravidla dodržují. Jeden z případů se týkal Energetického regulačního úřadu a chyby odhalil Úřad pro ochranu osobních údajů.

Byť mají povinné subjekty dle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. povinnost poskytnutou informaci zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, nelze v rámci tohoto postupu zveřejňovat zároveň adresní či jiné identifikační údaje žadatele.

Při zpracování osobních údajů je třeba dbát pravidel ochrany osobních údajů, a to nejen podle GDPR (v blízké budoucnosti zákona o zpracování osobních údajů), ale také podle zákona o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.) - konkrétně § 13 odstavec 1 až 4.