Strategické plánování obcí a měst může být v celé hierarchii koncepčních rozvojových dokumentů potenciálně nejúčinnější z hlediska prosazování principů udržitelného rozvoje v běžné praxi. Je to dáno podstatně jednoduššími vazbami a úzkými vztahy mezi fyzickými osobami (jednotlivými obyvateli dané obce/města), právnickými osobami (firmami sídlícími na administrativním území dané obce/města) a orgány veřejné správy, než jaké existují na mezinárodní úrovni, na úrovni státu a, koneckonců, i na úrovni kraje. Mimo jiné také vzhledem k menšímu počtu existujících či zpracovávaných koncepčních materiálů se zvláště občané středně velkých a menších měst i obcí mohou lépe orientovat v probíhajících a připravovaných procesech strategického plánování. Tím pádem se, v případě opravdového zájmu, mohou mnohem efektivněji podílet na rozhodování o způsobech řešení problémů, které odpovídají veřejnému zájmu, tj. zájmu většiny obyvatel obce/města.