Měsíčník E-Úřad 5/2024

V E-Ekonomice jsme odpovídali na dotaz: Mám zde pohledávku jednoho spolku, jehož jediným jednatelem je jedna fyzická osoba. Mohu této fyzické osobě udělat exekuci na jeho osobní účet, který nesouvisí s jeho podnikáním? Já měla za to, že mohu, ale ČSOB mi sděluje, že exekuční příkaz vykazuje nedostatky: identifikaci účtu/majetku, jenž není veden/spravován pro dotčenou osobu nepatří povinné společnosti. Jak mám nyní postupovat, mám exekuční příkaz zastavit/zrušit?

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.5.2024

Toto nebude možné a ČSOB je v tomto případě v právu. Exekuční příkaz bude nutné zastavit podle § 181 odst. 2 písmeno a) zákona č. 280/2008 Sb., daňový řád v platném znění (dále jen „daňový řád“) a to především proto, že soukromý účet majitele (jednatele) právnické osoby nemůže být exekuován pro pohledávku evidovanou na právnickou osobu. Jedná se tedy o exekuci, pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky.
Další možný postup by byl následující:
– po zaslání zastavení exekuce (nebo současně s tím) požádejte banku o novou součinnost (§ 57 odst. 3 daňového řádu), zda má zapsaný spolek účet u banky (podle zákona musí mít účet při zřízení spolku)
– součinnost s ostatními bankami (§ 57 odst. 3 daňového řádu)
– součinnost a sdělení, kdo je ve spolku evidován (§ 57 odst. 1 písm. a/ daňového řádu)
– zjistit, zda nemá jiný (hotovostní) příjem od členů spolku (§ 57 odst. 1 písm. b/ daňového řádu)
– na základě zjištěných skutečností provést exekuci (§ 178 odst. 5 písm. b/ nebo c/ daňového řádu)

V T-lince dále naleznete například článek: Oblasti personální práce na úrovni úřadu územního samosprávného celku

Mgr. Tereza Coufalová, MBA

Oblasti personálních činností na úřadu zahrnují následující činnosti:

  • personální plánování,
  • získávání a výběr nových zaměstnanců,
  • adaptace zaměstnanců,
  • rozvoj a vzdělávání zaměstnanců,
  • hodnocení zaměstnanců,
  • odměňování zaměstnanců,
  • péče o zaměstnance, firemní kultura,
  • pracovněprávní vztahy,
  • personální controlling.

Postupně budou jednotlivé činnosti krátce popsány.

Personální plánování je činnost, jejímž smyslem je zajistit, aby měl úřad dostatečný počet kvalitních zaměstnanců pro výkon agend, úkolů a cílů, a to jak aktuálně, tak i do budoucna. Cílem personálního plánování je tedy získat a udržet si optimální počet zaměstnanců, kteří budou disponovat potřebnými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi. Personální plánování jako takové by pak mělo být součástí komplexní strategie rozvoje úřadu. V podmínkách veřejné správy je orgánem, který rozhoduje o celkovém počtu zaměstnanců obce v obecním úřadu a o rozdělení pravomocí v úřadu, rada obce, města. Současně je však nutné učinit rozhodnutí týkající se specifikace pracovního místa, požadavků na něj, obsahu pracovní náplně, zařazení místa v rámci organizační struktury apod.

Získávání a výběr nových zaměstnanců je proces, který přímo ovlivňuje, jak kvalitní zaměstnance bude úřad mít. Jeho cílem je vždy vybrat nevhodnějšího kandidáta na konkrétní pracovní místo. Z důvodu snahy o získání co nejkvalitnějších uchazečů je proces obsazování většiny pozic ve veřejné správě upraven zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných orgánů, v platném znění. Zákon stanovuje postup vyhlášení výběrového řízení (nebo veřejné výzvy), potřebné dokumenty, které musí uchazeči o zaměstnání doložit a v případě výběrového řízení rovněž jmenování výběrové komise. Důležitá je však i otázka rozhodnutí, zda výběr zaměstnance proběhne z interních nebo externích zdrojů. Zákon dále neupravuje metody výběrového řízení, je však vhodné nastavit na úřadu jednotný postup, kterého jsou si vědomi jak stávající zaměstnanci, členové výběrových komisí, političtí představitelé územního samosprávného celku, tak je transparentní i pro externí uchazeče.

Již v procesu výběru zaměstnanců je potřebné dodržovat zákonné předpisy v oblasti pracovněprávních vztahů, tzn. např. dodržet podmínky rovného zacházení s uchazeči, nedopouštět se diskriminačního chování vůči uchazečům, dodržet pravidla související s ochranou osobních údajů apod.

Nakonec pak v E-Územním plánu pro vás máme článek: NSS k nesouhlasnému závaznému stanovisku orgánu územního plánování

Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Jeden investor dostal od úřadu územního plánování negativní stanovisko ke svému záměru výstavby sedmi rodinných domů. Důvodem bylo, že záměr nerespektoval požadavek na vedení příjezdové cesty ke každému pozemku pro rodinný dům po veřejně přístupné ploše a překročení maximální možné míry stanovené územním plánem pro množství zpevněných ploch. V důsledku toho samozřejmě nedopadlo pro investora příznivě ani řízení před stavebním úřadem, a tak věc dospěla až k NSS, který ale investorovi nepomohl tak, jak si asi představoval.

K požadavku na vybudování veřejně přístupné příjezdové cesty

Z rozsudku plyne: „Požadavek na vedení příjezdové cesty po veřejně přístupné ploše ke každému pozemku vyplývá z Územního plánu obce Boršov nad Vltavou… V projektové dokumentaci… je však výslovně uvedeno, že „napojení na stávající dopravní infrastrukturu bude pomocí nové neveřejné účelové komunikace“… To je však v přímém rozporu s výše uvedeným požadavkem stanoveným vyhláškou obce, neboť neveřejnou účelovou komunikací by nebylo zajištěno vedení příjezdové cesty ke každému rodinnému domu po veřejně přístupné ploše. Lze dodat, že záměrem stěžovatele bylo (jak rovněž vyplývá z projektové dokumentace) umístit závoru na počátku vjezdu do areálu.“

Dále NSS dodal: „Se stěžovatelem nelze souhlasit ani v tom, že předmětný požadavek…je rozporný s § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Posledně označená vyhláška normuje, že ke každé stavbě rodinného domu nebo stavbě pro rodinnou rekreaci nebo souvislé skupině těchto staveb musí vést zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby. Jak správně uvedl žalovaný, požadavek stanovený vyhláškou obce není s citovaným ustanovením v rozporu, neboť zde nedochází ke kolizi mezi právními normami navzájem.

Ačkoliv lze požadavek stanovený vyhláškou obce považovat za přísnější, právní normy se vzájemně nevylučují. Rozporným by se ustanovení ve vyhlášce obce stalo až v případě, že by umožňovalo jiné řešení, které zákon či právní norma nepřipouští… Nad rámec uvedeného soud v obecné rovině konstatuje, že požadavek na zajištění „veřejně přístupné plochy k novostavbám“ nepovažuje za nelogický, nesrozumitelný, resp. za nedostatečně konkrétní.“ (O vyhlášce soud mluví proto, že obec měla skutečně starý územní plán ještě z dob, kdy měly územní plány formu obecně závazné vyhlášky).

K překročení zastavitelnosti

Druhým argumentem pro nepovolení záměru bylo překročení míry zastavitelnosti pozemku: „Vyhláška stanoví, že koeficient zastavění pozemku udává maximální procento zastavěné plochy objektu k celkové ploše pozemku, přičemž závazné limity prostorového uspořádání činí maximálně 30 % u zastavění plochy k objektu k celkové ploše pozemku, resp. 20 % zpevněné plochy u obytné parcely.

Správní orgány i krajský soud přitom mohly posuzovat stavební záměr pouze v podobě, v jaké jim byl předložen. Byly vázány rozsahem, resp. předmětem stěžovatelem předložené žádosti. Nemohly tedy posuzovat jiný (než stěžovatelem předložený) záměr. Je proto nadbytečné zabývat se tím, jak by mělo být postupováno v případě, pokud by stěžovatel stavební záměr rozdělil, rozfázoval atp. Ostatně ani v této rovině nelze přehlédnout obecnost stěžovatelových tvrzení.

Nejvyšší správní soud dodává, že neshledává nic nezákonného ani na tom, že obec vyžaduje u nových staveb splnění limitu zastavění, resp. ten vztahuje k velikosti pozemku, na kterém má být záměr umístěn. Pravomoc obce vymezit na svém území zastavěné plochy vyplývá přímo ze znění stavebního zákona… institut zastavěného území jakožto zásadní prostředek regulace využití území přitom vytváří předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území… Jako regulativ prostorového využití území je pak obcemi hojně využíván právě koeficient zastavění (zastavěnosti). Při posouzení, zda je tento regulativ dodržen, je třeba vždy zjistit celkovou zastavěnou plochu pozemku, která je logicky součtem všech dílčích zastavěných ploch na pozemku.“

Závěrem

Zdůrazňujeme, že soud se s ohledem na to, jak právní zástupce žalobce vymezil předmět řízení, nezabýval zákonností samotné regulace v územním plánu (nebyl podána návrh na jeho incidenční přezkum).

Právní rámec:

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2024, čj. 7 As 203/2023 – 21, www.nssoud.cz

Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!