Košík je prázdný

Týdenní novinky

Z vašich dotazů: Záměr města a antény telefonních a internetových poskytovatelů

Otázka:

Na městské budovy, úřad, byty, komín teplárny i školy jsou umisťovány antény a vysílače internetových poskytovatelů a mobilních operátorů a často to je řešeno jen smlouvou. Nyní právník města upozornil, že by to mělo být podmíněno záměrem města dle zákona o obcích. Musíme takové záměry pravdu uveřejnit, i když jde jen o anténu na střeše budovy? A co když jde o antény, kde není žádná platba a je to například umožněno za připojení k internetu pro školu, nebo platbu škole, takové případy jsme také zjistili.

Odpověď:
JUDr. Jan Šťastný, MPA

Ano, samozřejmě i k pronájmu nebo výpůjčce pro umístění antény musíte zveřejňovat záměr, bez záměru je takové právní jednání neplatné. Jde o využití nemovité věci ve vlastnictví obce a § 39 zákona o obcích to stanovuje velmi jasně. Záměr se vztahuje mj. na pronájem nebo výpůjčku. Umístění antén pro internet nebo jiné vysílače tedy musí předcházet záměr města, musí být zveřejněn nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu města vyvěšením na úřední desce. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Některá města mají i sazebníky za umístění takových antén, což pak usnadňuje pronájem.

Právní rámec:
zákon č. 500/2004 Sb. , Správní řád § 175 Stížnosti

§ 39 zák. č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení)

(1) Záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru.

(2) Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, jde-li o cenu nižší než obvyklou. Není-li odchylka od ceny obvyklé zdůvodněna, je právní jednání neplatné.

Článek – Vzdání se práva a prominutí dluhu o obcí vs. odpis pohledávky

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Vzdání se práva a prominutí dluhu o obcí
Podle ust. § 85 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) rozhoduje o vzdání se práva a prominutí dluhu v hodnotě vyšší než 20 000 Kč, zastupitelstvo obce. Jedná se o vyhrazenou působnost, kterou nelze delegovat na jiný orgán obce. Prominutí dluhu se váže k dluhu peněžitému, zatímco vzdání se práva se týká jiných práv než peněžitých práv.

O vzdání se práva a prominutí pohledávky nepřesahující 20 000 Kč včetně, rozhoduje rada obce. Jedná se o zbytkovou nevyhrazenou kompetenci rady obce, kterou lze delegovat rozhodnutím rady rovněž na starostu nebo obecní úřad. Není-li rada obce zřízena, je rozhodování o vzdání se práva a prominutí dluhu nepřesahujícího 20 tisíc korun svěřeno starostovi nebo obecnímu úřadu. Tedy, pokud si zastupitelstvo tuto kompetenci nevyhradí nebo limity nesníží. Toto rozdělení kompetencí platí samozřejmě pouze v případě, kdy je obec věřitelem, který se vzdává práva, resp. promíjí pohledávku.

Rozhodl-li by o vzdání se práva nebo prominutí orgán obce v rozporu se zákonem, je takovéto rozhodnutí neplatné a právo obce by nezaniklo.

Aktuálně je ve třetím čtení Parlamentu České republiky návrh změny zákona o obcích, jenž navrhuje hodnotu zvýšit hodnotu, kde by výhradně rozhodovalo zastupitelstvo obce, z 20 tisíc korun na 100 tisíc korun. Novelou dochází k posílení kompetencí rady obce, jako výkonného orgánu obce.

Je třeba právně rozlišit mezi povinností obce vymáhat své pohledávky a mezi možností obce pohledávku či dluh prominout. Na prominutí není právní nárok.

Pohledávky jsou majetkem obce, který obce evidují na majetkových účtech. Vzhledem k tomu, že obce jsou veřejnoprávní subjekty, mají nakládání s majetkem regulováno zákonem o obcích a zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Podle § 38 zákona o obcích musí obce využívat svůj majetek účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti a chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat svá práva, ať už na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, či v rámci vymáhání dlužných pohledávek obce. Obec je povinna vymáhat pohledávky za svými dlužníky, ať již vznikly z jakýchkoli právních titulů. Zákon přímo ukládá obcím tuto povinnost:
Obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv.

Obce tedy musí pohledávky aktivně vymáhat a využít všech dostupných nástrojů. Zpravidla vymáhají nejdříve svépomocí a následně požádají soud o vydání platebního rozkazu, který uplatňují prostřednictvím soudních exekutorů. Je tedy třeba sledovat nejen úhrady, ale i promlčecí dobu, tak aby právo a nárok plynoucí z pohledávky nezaniklo. I zde platí zásada hospodárnosti a obec nemusí provádět vymáhání pohledávek, které by byly nedobytné či kdy by náklady na vymožení byly nehospodárné či převýšily celkový užitek.

Obec má oprávnění rozhodnout na základě žádosti dlužníka o prominutí dluhu nebo vzdání se práva obce na plnění. I zde by se měl úmysl prominout dluh nebo vzdát se práva posuzovat s ohledem na účelnost a hospodárnost. Jedná se o kompetenci, kterou dává orgánům obce zákon o obcích. I zde je však třeba zvážit důvody hodné zvláštního zřetele, na základě kterých příslušní orgán obce rozhodne o prominutí práva nebo pohledávky. Je třeba si uvědomit, že tímto rozhodnutím se připravuje obec o její zákonná práva nebo příjmy.

Obecně platí, že vzdání se práva vzniká dohodou, přičemž § 574 odst. 1 občanského zákoníku neomezuje uzavření takové dohody pouze na peněžní plnění. Obce však mají zákonem danou možnost rozhodnout jednostranně, přijetím příslušného usnesení, přičemž protistranu o zániku práva či pohledávky vyrozumí. K zániku dochází až poté, kdy je protistrana vyrozuměna (naplnění citovaného ustanovení občanského zákoníku).

Kompetence orgánů obce k promíjení dluhů se týká pouze pohledávek plynoucích ze samosprávných, tedy soukromoprávních titulů. Například pohledávek ze smluv (nejčastěji nájemních), z náhrady škody, případně z bezdůvodného obohacení.

Pokud však dluh vyplývá z titulu veřejnoprávního, to znamená zejména z oblasti daní a poplatků, k jejichž vybírání je obec příslušná, pak je obec v postavení orgánu veřejné moci a nemůže s těmito pohledávkami nakládat libovolně. Nakládání s těmito pohledávkami se řídí daňovým řádem. Prominutí veřejnoprávního dluhu je možné jedině tehdy, pokud to zákon výslovně umožní, a rozhoduje se o něm nikoliv volený orgán obce, ale obecní úřad v pozici správce daně (pověřený úředník) v daňovém řízení. Z daňových pohledávek lze individuálně řešit prominutí poplatku pouze u poplatku za obecní systém odpadového hospodářství nebo jeho příslušenství, a to jen lze-li toto prominutí s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. U ostatních místních poplatků je možné promíjení pouze při mimořádných, zejména živelních událostech, a to nikoliv individuálně, ale vždy plošně všem poplatníkům, jichž se důvod prominutí týká. Uložené sankční platby (pokuty) není oprávněn prominout ani obecní úřad v postavení správce daně. Daňový řád a související legislativa stanovují pouze podmínky pro prominutí příslušenství daně. Výjimkou z daňových pohledávek, kdy rozhodují o prominutí volené orgány obce, jsou odvody za porušení rozpočtové kázně při čerpání dotací a návratných finančních výpomocí z rozpočtu obce, kde tuto kompetenci svěřuje orgánům obce zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, jako mimořádný opravný prostředek. Obec může z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout odvod za porušení rozpočtové kázně i penále z prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. K rozhodnutí je příslušný ten orgán, který rozhodoval o schválení poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci.

Kromě promíjení mohou orgány obce rozhodnout u soukromoprávních pohledávek na žádost i o uzavření splátkové dohody. Uzavření dohody přesahující 18 měsíců je vyhrazenou kompetencí zastupitelstva obce. Kratší splátkové kalendáře jsou zbytkovou kompetencí rady obce, není-li rada zřízena, pak kompetencí starosty obce. U daňových pohledávek opět nerozhodují volené orgány obce, ale o posečkání nebo splátkovém kalendáři rozhoduje správce daně v daňovém řízení, nikoliv podle zákona o obcích, ale podle daňového řádu. Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta pro placení daně, která je šestiletá a počátek jejího běhu je vymezen u daní vyměřovaných okamžikem jejich splatnosti. Běh lhůty je však oznámením rozhodnutí o posečkání přerušen.

Odpis pohledávky
Prominutí pohledávky není to samé jako odpis pohledávky. Prominutí pohledávky je právním úkonem popsaným výše, oproti tomu odpis pohledávky je účetním zobrazením účetní skutečnosti. Pokud pohledávka zanikla či je nedobytná, je nutné, aby byla z účetnictví vyřazena. Účetnictví musí zobrazovat reálný pohled na jmění účetní jednotky, musí odpovídat realitě a podávat věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv.

Účelem odpisu pohledávek pro nedobytnost, jednostranného upuštění od vymáhání je zreálnění rozpočtových příjmů, neboť odpisem či vyřazením dluh nezaniká, trvá dále, dokud není právo na zaplacení (a tedy i vymáhání) prekludováno.

Nedobyté pohledávky se evidují na podrozvaze až do doby jejich zániku (promlčení, prekluze). Účetní hodnota pohledávky se díky provádění oprávek snižuje o 10% za každých 90 dní po její splatnosti (rozvaha, sloupec korekce). Pokud odpis pohledávky (ať již úplný nebo pouze na podrozvahu) vyžaduje zákon o účetnictví, tak jej účetní jednotka v souladu se zákonem provede. Jedná se o rozhodnutí účetní jednotky, které není třeba schvalovat v orgánech obce. /Provedením účetního odpisu pohledávka nezaniká, obec o žádný majetek nepřichází (na rozdíl od popisovaného vzdání se práva a prominutí dluhu). Odpisem účetní jednotka upravuje vykazování v souladu s účetními metodami. Je však vhodné dát radě obce, jako orgánu odpovědnému za vedení účetnictví, provedení odpisu na vědomí.

Je-li pohledávka nedobytná, měla by jí obec převést z rozvahy do podrozvahy. Jedná se o účetní metodu při nakládání s pohledávkami po splatnosti. Je-li pohledávka prokazatelně nevymahatelná, nebo pokud pohledávky zanikla, odepíše se i z rozvahy (zcela se vyřadí z majetku účetní jednotky, a to aniž by někdo rozhodoval o jejím prominutí). Vyřazení z podrozvahy se provádí u pohledávek prokazatelně nevymahatelných (obec marně provedla úkony směřující k jejich vymožení) nebo
zaniklých (prekluze). Rada ani zastupitelstvo tím, že by schválily nebo neschválily příslušný odpis, nic nezmění na tom, že pohledávka zanikla nebo je nedobytná. U veřejnoprávních pohledávek rozhoduje o odpisu opět správce daně.

Právní rámec k 31.10.2023:
– Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
– Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
– Zákon č. 280/2009 Sb., Daňový řád
– Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích
– Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví
– Vyhláška č. 410/2009 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví
– ČUS 706 Opravné položky a vyřazení pohledávek

Jak máme postupovat/argumentovat, pokud potřebujeme stanovit nové zastavitelné plochy pro bydlení na plochách ZPF. Pokud v obci máme pouze půdy bonity I a II.?

Odpověď:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Právní rámec:
§ 53 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Aos 1/2013-85

Pokud má obec pouze jedničkové a dvojkové půdy, na kterých může vymezit nové zastavitelné plochy, je třeba tím více dbát na odůvodnění. Je nutno vysvětlit a podložit, proč musí obec zastavitelné plochy rozšiřovat, proč nelze využít ty stávající. Bude třeba vycházet z územně analytických podkladů, z demografických podkladů atp.

Je také třeba neurčovat jako zastavitelné vzdálené plochy, ale spíše ty, které logicky dotvářejí zástavbu. Bude také nezbytné zohledňovat další aspekty a rozhodovat, které z ploch budou nejméně poškozovat ZPF a přírodu.

V územním plánu musí být zcela jednoznačně vymezen veřejný zájem, který převažuje nad zájmem na ochranně cenných půd.

Nejvyšší správní soud k tomu říká: „… z toho jasně plyne, že v průběhu pořizování územního plánu nedošlo ke zdůvodnění nutnosti vymezení zastavitelných ploch tvořených vysoce chráněnou zemědělskou půdou, natož pak ke zvážení, zda nejde stejný záměr (rozvoj sídla, vytváření nových ploch pro individuální bydlení apod.) řešit vymezením příslušných ploch v jiných částech města, tedy zda neexistují jiné, z pohledu ochrany zemědělského půdního fondu přijatelnější varianty rozvoje individuálního bydlení ve městě. Soud chápe, že oblast Vršavy je pro individuální bydlení velmi atraktivní, což však není důvodem pro to, aby pořizovatel územního plánu nehledal jiné varianty uspokojující tytéž potřeby, jež by však byly v menším pnutí s ochranou veřejných zájmů (zde konkrétně s veřejným zájmem na ochraně kvalitní zemědělské půdy). Pořizovatel územního plánu, a tedy ani stěžovatel, nedostál své povinnosti dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu… To ovšem neznamená, že by pořizovatel územního plánu nebyl povinen odůvodnit potřebu vymezení nových zastavitelných ploch. Na proces pořizování nového územního plánu se totiž nepochybně vztahuje § 18 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, dle něhož je cílem územního plánování určit „podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a [zajištění ochrany] nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území.“ Úkolem pořizovatele územního plánu je dle § 53 odst. 4 přezkoumat soulad návrhu územního plánu právě s cíli územního plánování, zejména s ohledem na ochranu nezastavěného území. Součástí odůvodnění územního plánu pak dle § 53 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 musí být „výsledek přezkoumání návrhu územního plánu pořizovatelem“ dle § 53 odst. 4 téhož zákona a „vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch“… Krajský soud sice ve svém rozsudku nesprávně poukázal na § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, učinil tak ovšem pouze podpůrně, pro ucelení své argumentace.

Stěžejním důvodem pro zrušení části napadeného opatření obecné povahy v ploše č. 231 však bylo to, že stěžovatel nedostál své povinnosti upravené v § 53 odst. 5 citovaného zákona. Toto ustanovení se na daný případ vztahuje. Postačí proto korigovat právní názor krajského soudu v tom směru, že stěžovatel nebyl povinen prokazovat nemožnost využití dosavadních ploch určených k zastavění, nicméně byl povinen řádně vyhodnotit účelné využití zastavěného území a potřebu vymezení zastavitelných ploch, a to s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Na odůvodnění těchto otázek je třeba klást zvýšené požadavky, neboť vymezení zastavitelných ploch je jedním z nejzávažnějších zásahů v územním plánu, tím spíše, dochází-li přitom ke kolizi se zájmem na ochraně životního prostředí (typicky vymezení zastavitelné plochy v dosud nezastavěném území na okraji obce na přechodu do volné krajiny). Zájem na rozvoji obce samozřejmě může s ohledem na konkrétní okolnosti případu převážit nad zájmem na ochraně životního prostředí, nezbytným předpokladem ovšem je, že potřeba rozvoje bude prokázána detailní a ucelenou analýzou stávajícího stavu (zejména možnosti využití stávajících ploch) a prognózy budoucího vývoje založené na realistických očekáváních.“ (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Aos 1/2013-85)

V tomto konkrétním případě se ještě ze strany soudů uvádělo: „Krajský soud ve svém rozsudku konkrétně uvedl, proč stěžovatel nedostál své povinnosti dle § 53 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 a povinnosti řádně se vypořádat s uplatněnými námitkami. Ve shodě s krajským soudem lze poukázat konkrétně na to, že není zřejmé, jaký trend rozvoje města, pokud jde o počet obyvatel, lze očekávat. Na jedné straně se v opatření obecné povahy uvádí, že je třeba zabezpečit zastavitelné plochy pro zmírnění odlivu obyvatel do okolních obcí, na druhé straně se redukce rozlohy zastavitelných ploch vymezených předchozí územně plánovací dokumentací zdůvodňuje nepříznivým demografickým vývojem. Pro výpočet rozlohy zastavitelných ploch, které je třeba v plánu vymezit za účelem rozvoje území, se vychází z počtu 80 tisíc obyvatel, aniž by však bylo přesvědčivě (srov. výše uvedená rozporná tvrzení obsažená v textové části odůvodnění opatření obecné povahy) zdůvodněno, na základě jakých kritérií bylo toto číslo stanoveno. Odůvodnění opatření obecné povahy postrádá jakékoliv vyhodnocení využitelnosti zastavitelných ploch označených za stabilizované, tedy do jaké míry lze k uspokojení bytových potřeb využít již zastavěné plochy. Aniž by stěžovatel své propočty řádně odůvodnil a podložil, stanovil, že je třeba vymezit plochy o rozloze 232 ha pro individuální bydlení a 13 ha pro hromadné bydlení. Proti těmto konkrétním výtkám krajského soudu, jimiž zpochybnil podloženost úvah stěžovatele o potřebě vymezit nové zastavitelné plochy ve stanoveném rozsahu, stěžovatel kasační námitku neuplatnil.“

I zde platí, že se jedná o obecné zhodnocení a pro konkrétní radu by bylo zapotřebí nastudovat situaci v území.

Více informací a článků naleznete v E-úřadi a jednotlivých linkách. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!