Bc. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.
Hodně otázek v poslední době padlo na vyměření, odvolání, nabytí právní moci a vykonatelnosti u poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci. Obecně pro daňové řízení platí, že odvoláním je napadené rozhodnutí předběžně vykonatelné, a to uplynutím lhůty k plnění, neboť podle § 103 odst. 2 daňového řádu platí, že „rozhodnutí, které je účinné, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena“. Vykonatelnost rozhodnutí tedy podle daňového řádu nastává ve dvou případech, za kumulativního splnění následující kombinace podmínek:
A) účinnost rozhodnutí + nemožnost odvolání + uplynutí lhůty k plnění, pokud byla stanovena,
B) účinnost rozhodnutí + absence odkladného účinku + uplynutí lhůty k plnění, pokud byla stanovena.
Proti rozhodnutí v nalézacím řízení je možné se odvolat, proto pro případ vyměření poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci dopadá případ B). Podle § 109 odst. 4 daňového řádu pak platí, že „odvolání lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, a to i před doručením tohoto rozhodnutí“.
Pokud bude poplatkovému subjektu doručen platební výměr (i fikcí), bude seznámen s rozhodnutím a jeho obsahem, tudíž rozhodnutí bude účinné (§ 101 odst. 5 věta druhá daňového řádu). Odkladný účinek vylučuje § 109 odst. 5 daňového řádu, podle nějž platí, že „odvolání nemá odkladný účinek, pokud zákon nestanoví jinak.“ Poplatník nebo plátce bude poučen v souladu s citovaným ustanovením daňového řádu, pokud správce poplatku uvede, že podané odvolání nemá odkladný účinek.
Problém tak nastává, v okamžiku, kdy je v jeden den možnost se jak odvolat, tak zároveň je poslední den splatnost poplatku. Splatnost v tomto případě je vázána na doručení platebního výměru a nikoli na nabytí právní moci. Nastane tak situace, kdy poplatník i přesto, že podá oprávněné odvolání, bude muset do splatnosti zaplatit, neboť splatnost poplatku je v tomto případě vázána na doručení platebního výměru a odvolání nemá odkladný účinek. A teď nastane zásadní otázka: nabude platební výměr právní moc a vykonatelnost? Podle § 103 odst. 2 daňového řádu pak platí, že „rozhodnutí, které je účinné, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena“. To znamená tzv. předběžnou vykonavatelnost, protože s podáním odvolání není spojen odkladný účinek. Na předběžnou vykonatelnost nemá vliv ani absence právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí tak bude vykonatelné i přes to, že nenastane právní moc!
To je ale v přímém rozporu s § 139 odst. 3 daňového řádu: „Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň vyměřená z moci úřední“. Pokud ale zákonodárci nenapraví tuto legislativní nesrovnalost, pak bude pravděpodobně praktikován princip lex generalis obsažený v § 4 daňového řádu. Daňový řád nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. Dostane tak aplikační přednost Zákon o místních poplatcích a nový odst. 4 § 11, před procesními postupy podle §§ daňového řádu.
Novela zákona v § 11 odst. 4 ZoMP také stanoví, že „pokud obec zavedla poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci a zvolila v obecně závazné vyhlášce základ dílčího poplatku podle § 10k odst. 1 písm. a) nebo b), vyměří správce poplatku plátci poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem“. Stejně tak hovoří o navýšení poplatku. „Pokud plátce neodvede nebo poplatník nezaplatí tento poplatek včas, může jim správce poplatku vyměřit platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem zvýšení neodvedeného nebo nezaplaceného poplatku, nebo jejich části, až na trojnásobek. Toto zvýšení je příslušenstvím poplatku a je splatné ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení platebního výměru nebo hromadného předpisného seznamu“.
Filozofie HPS je postavena na principu znalosti výše platby a jejího pravidelného opakování. Ve výše uvedených případech tomu tak není, neboť poplatník nemá přehled, kolik v jednotlivých dílčích obdobích má uhradit. Tuto evidenci vede správce poplatku a ten by měl výši úplaty sdělit poplatníkovi nebo plátci vyměřením platebním výměrem. Navíc navýšení jako příslušenství podle konstrukce a slovního výkladu § 11 odst. 4 nesleduje osud daně (na rozdíl od klasického PV podle § 11 odst. 3 ZoMP).
Nezbývá než citovat Olivera Cromwella „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“
Právní rámec – stav k 12.5.2021:
Zákon č 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (DŘ)
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění (ZoMP)
DŘ – § 103 odst. 2; § 109 odst. 4; § 101 odst. 5 věta druhá; § 109 odst. 5; § 103 odst. 2; § 139 odst. 3; § 4;
ZoMP – § 11 odst. 4; 11 odst. 3