Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/24 – ochrana dobré pověsti právnických osob

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. ledna 2025 ve věci ústavní stížnosti spolku Milion Chvilek, z. s., směřující proti ustanovením § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), které právnickým osobám neumožňují požadovat odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do jejich dobré pověsti. Stěžovatel se domáhal zrušení těchto ustanovení s odkazem na porušení ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení občanského zákoníku zamítl, avšak ve svém nálezu dospěl k významnému závěru, že účinná ochrana dobré pověsti právnických osob vyžaduje analogické použití prostředků platných pro ochranu proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku. To zahrnuje také možnost požadovat přiměřené zadostiučinění. Tento závěr reflektuje nutnost zajistit právnickým osobám účinnou právní ochranu jejich pověsti, která je nezbytná nejen pro jejich ekonomické postavení, ale i pro širší společenskou stabilitu a důvěru v právní řád.

Soud se podrobně zabýval otázkou, zda právnickým osobám náleží právo na ochranu dobré pověsti ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny. Konstatoval, že přestože právnické osoby nejsou nadány přirozenými lidskými právy, mají z pohledu právní fikce právo na ochranu své pověsti, a to zejména s ohledem na fakt, že neoprávněný zásah do této pověsti může mít závažné důsledky nejen ekonomické, ale také společenské. Ústavní soud rovněž upozornil, že dosavadní právní úprava, která právnickým osobám odepírala právo na přiměřené zadostiučinění, byla v rozporu s požadavkem účinné ochrany základních práv.

Při posuzování proporcionality omezení práva na ochranu pověsti soud aplikoval test proporcionality a dospěl k závěru, že omezení není přiměřené. Soud poukázal na nesystémové rozdíly v ochraně pověsti právnických osob v různých právních kontextech, například při ochraně proti nekalé soutěži, kde je přiměřené zadostiučinění umožněno. Tento přístup vede k arbitrárnímu rozlišování mezi případy, ve kterých je nemajetková újma právnickým osobám odčiňována, a těmi, kde tomu tak není, což je v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Závěrem Ústavní soud naznačil cestu k ústavně konformnímu výkladu právní úpravy prostřednictvím analogie. Obecné soudy by tak měly při rozhodování o nárocích právnických osob na ochranu jejich pověsti využívat obdobné nástroje, jaké jsou dostupné při ochraně proti nekalé soutěži, čímž bude zajištěna efektivní ochrana tohoto důležitého právního statku. Tento nález představuje významný krok ke sjednocení právní praxe a k zajištění spravedlivé ochrany právnických osob v souladu s ústavními principy.

47/2025 Sb. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/24 ve věci návrhu na zrušení § 135 a § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník