Odpovědnost za škodu způsobenou státem při výkonu veřejné moci

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Možnost domáhat se náhrady škody způsobené státem při výkonu veřejné moci představuje základní právo zakotvené v českém právním řádu zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Stát odpovídá za škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní moci, zatímco územní samosprávné celky nesou odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu jejich samostatné působnosti. V případě výkonu přenesené působnosti odpovídá u obcí za škodu stát. Odpovědnost státu je založena na objektivním principu, tedy bez ohledu na zavinění konkrétních osob.

Pro vznik odpovědnosti musí být kumulativně splněny tři základní podmínky: existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Absence byť jediné podmínky vylučuje úspěch žaloby na náhradu škody.

Za nezákonné rozhodnutí se považuje pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nárok na náhradu škody lze uplatnit pouze tehdy, pokud poškozený využil všechny procesní prostředky k nápravě nebo ochraně svých práv. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání orgánu veřejné moci, včetně nečinnosti nebo nepřiměřené délky řízení.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat problematice nepřiměřené délky řízení, která představuje specifický případ nesprávného úředního postupu. Při posuzování přiměřenosti délky řízení se zohledňují kritéria stanovená judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, zejména složitost věci, chování účastníků řízení a postup orgánů veřejné moci.

Před podáním žaloby je nutné nárok předběžně projednat s příslušným úřadem, kterým je zpravidla Ministerstvo financí nebo příslušný územní samosprávný celek. Úřad má šest měsíců na vyřízení žádosti. Pokud není nárok v této lhůtě plně uspokojen, může poškozený podat žalobu u soudu. Žaloba musí být podána proti České republice, přičemž za stát jedná příslušná organizační složka.

Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody činí tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Objektivní promlčecí doba činí deset let od doručení nezákonného rozhodnutí nebo vzniku škody způsobené nesprávným úředním postupem. U nemajetkové újmy se uplatní pouze subjektivní promlčecí doba šesti měsíců.

Institut regresní úhrady umožňuje státu škodu požadovat náhradu vyplacených částek po osobách, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu. Výše regresní úhrady je limitována čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního platu zaměstnance, v případě úmyslného jednání však toto omezení neplatí. Podmínkou uplatnění regresního nároku je zavinění na straně odpovědného zaměstnance. Stejnou možnost postupu vůči zaměstnancům mají i územní samosprávné celky, pokud nahradily vzniklou škodu, poskytly-li zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nebo zaplatily-li regresní úhradu u škody způsobené při výkonu samostatné působnosti.

Praktická aplikace zákona č. 82/1998 Sb. přináší řadu otázek, zejména v oblasti prokazování příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Judikatura soudů postupně vyjasňuje sporné otázky a poskytuje vodítka pro interpretaci jednotlivých ustanovení zákona.