Měsíčník E-Úřad 2/2025
V E-Tajemníkovi naleznete například odpověď na dotaz: Zapisovatelka někdy nestíhá v 10 dnech připravit zápis, a především sehnat ověřovatele kvůli schválení a podpisům. Někdy mají dovolenou, nebo požadují zápis upravit. Potřebujeme zápis kvůli podpisům schválených smluv. Co se stane, pokud nemáme zápis v zákonné lhůtě hotov.
Odpověď:
JUDr. Jan Šťastný, MPA
Nejprve upozorním, že lhůta pro zápis se loni po novele změnila a je nyní delší, 15 dnů (§ 95 odst. 2 zák. o obcích). Dále co se týče smluv – ty jsou schváleny hlasováním na zasedání a platné podpisem. Na zápis se jejich platnost nijak neváže, zápis je jen potvrzením průběhu zasedání.
Pokud ale nebude zápis v zákonné lhůtě pořízen, jedná se o porušení § 95 odst. 2 zákona o obcích, Ministerstvo vnitra pak bude porušení uvádět v protokolu o kontrole. Nepořízení zápisu v zákonné lhůtě ale nezpůsobuje nezákonnost na zasedání zastupitelstva obce přijatých usnesení, neboť usnesení jsou platná okamžikem jejich přijetí (hlasováním).
Právní rámec:
§ 95 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích: Zápis, který je nutno pořídit do 15 dnů po skončení zasedání, musí být uložen na obecním úřadu k nahlédnutí. O námitkách člena zastupitelstva obce proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání zastupitelstva obce.
Dále jsme v E-Ekonomice připravili článek: Novela odpadové vyhlášky č. 273/2021 Sb. přináší změny v evidenci odpadů
Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Dne 1. února 2025 nabyla účinnosti novela odpadové vyhlášky č. 273/2021 Sb., která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů pod číslem 18/2025 Sb. Tato novela přináší důležité změny v oblasti nakládání s odpady, zejména pokud jde o vedení průběžné evidence odpadů a podávání ročních hlášení. Vzhledem k významu těchto změn je klíčové, aby subjekty povinné vést evidenci odpadů věnovaly těmto novým požadavkům náležitou pozornost.
Vedení průběžné evidence v roce 2025
Podle novely musí být průběžná evidence odpadů za rok 2025 vedena a roční hlášení za tento rok podáváno v souladu s požadavky vyhlášky č. 273/2021 Sb., ve znění účinném od 1. února 2025. To znamená, že všechny subjekty, na které se povinnost vedení evidence vztahuje, musí zajistit, že jejich evidence odpovídá aktuálním právním požadavkům.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat údajům zaznamenaným do průběžné evidence v obdobíod 1. ledna 2025 do 31. ledna 2025. Tyto údaje musí být uvedeny do souladu s no velizovaným zněním vyhlášky do 31. března 2025. Tato lhůta poskytuje subjektům čas na přizpůsobení svých evidenčních systémů a na provedení případných úprav, které budou nezbytné k dosažení souladu s novými požadavky.
Doporučené kroky pro zajištění souladuAby bylo možné splnit nové povinnosti vyplývající z novely vyhlášky, doporučuje se podniknout následující kroky:
- Seznámení se s novelou: Subjekty by měly důkladně prostudovat znění vyhlášky č. 273/2021 Sb., ve znění účinném od 1. února 2025, aby pochopily, jaké změny byly zavedeny a jak ovlivňují jejich povinnosti.
- Revize evidenčních systémů: Je vhodné provést kontrolu stávajících evidenčních postupů a systémů a zjistit, zda odpovídají novým požadavkům. Pokud ne, je třeba provést nezbytné úpravy.
- Školení zaměstnanců: Zaměstnanci odpovědní za vedení průběžné evidence by měli být proškoleni o nových pravidlech a postupech.
- Oprava údajů za leden 2025: Údaje zaznamenané v průběžné evidenci za období od 1. ledna do 31. ledna 2025 musí být revidovány a upraveny tak, aby odpovídaly novelizovanému znění vyhlášky. Tento krok je nutné provést nejpozději do 31. března 2025.
- Dodržování povinností stanovených novelou vyhlášky č. 273/2021 Sb. je zásadní nejen z hlediska právní odpovědnosti, ale také pro zajištění efektivního a transparentního nakládání s odpady. Nesplnění těchto povinností může vést k sankcím ze strany příslušných orgánů státní správy.
Změny obsažené v novele mají za cíl zlepšit kvalitu evidence odpadů a zajistit lepší kontrolu nad jejich nakládáním, což přispívá k ochraně životního prostředí a udržitelnému rozvoji.
Nakonec pak mimo jiné najdete v E-Územním plánu článek: Soud k použití § 307 odst. 2 nového stavebního zákona (přístup k soudu s územním plánem)
Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.
Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Pro staré územní plány § 307 odst. 2 neplatí
Krajský soud pravil: „Soudní přezkum návrhů na zrušení (části) opatření obecné povahy podaných před účinností stavebního zákona z roku 2021 není novou úpravou dotčen… Soud nicméně dospěl k závěru, že je třeba zvolit takový výklad § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021, který nebude s nepodáním námitek za účinnosti předchozí právní úpravy spojovat důsledek takto zásadního omezení práva na přístup k soudu, který vlastníci pozemků a staveb nemohli či nemuseli očekávat v době, kdy mohli uplatnit námitky při pořizování územně plánovací dokumentace…
Dále bylo třeba vzít v úvahu, že veřejné projednání se mohlo konat v době, kdy stavební zákon z roku 2021 nebyl ani platnou součástí právního řádu (ve Sbírce zákonů byl vyhlášen dne 29. 7. 2021). Proces pořizování územně plánovací dokumentace může trvat i několik let, veřejná projednání se mohou opakovat, přičemž námitky lze uplatnit jen v rozsahu projednávaných úprav návrhu, a zejména v případě incidenčního přezkumu mohou návrhy směřovat proti starší územně plánovací dokumentaci… pokud by ovšem veřejné projednání probíhalo již v době platnosti stavebního zákona z roku 2021, jako tomu bylo v projednávaném případě, dle názoru soudu nelze po vlastnících nemovitostí rozumně očekávat, aby byli již v průběhu legisvakanční lhůty obeznámeni s novou úpravou stavebního zákona z roku 2021, jejíž účinnost byla odkládána a která byla průběžně novelizována (byť se novelizace nedotkla podmínek soudního přezkumu v § 307 odst. 2 ani přechodného ustanovení § 328), a své jednání v zájmu zachování práva na přístup k soudu přizpůsobili podmínkám stavebního zákona z roku 2021 před nabytím jeho účinnosti…
Jelikož v tomto případě proběhl celý proces pořizování napadeného OOP podle předchozí právní úpravy, soud nepřistoupil k odmítnutí návrhu pro nepřípustnost, byť se návrh opíral jen o důvody, které navrhovatel neuplatnil v procesu pořizování změny územního plánu, ač tak učinit mohl.“
Jak se tedy bude § 307 odst. 2 používat?
Aby to nebylo málo komplikované, soudci ještě řekli: „Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 vyložit ve prospěch zachování práva na soudní přezkum tak, že opatřením obecné povahy ve smyslu tohoto ustanovení je míněno pouze opatření obecné povahy vydané až podle tohoto zákona, a nepřípustnost návrhu je spojena jen s neuplatněním důvodů, které mohly být uplatněny v řízení o vydání opatření obecné povahy vedeném již podle stavebního zákona z roku 2021.
Tento výklad ve spojení s § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 znamená, že podmínka omezující přístup k soudní ochraně zakotvená v § 307 odst. 2 stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné nebo opakované veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti stavebního zákona z roku 2021, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Tomu by měl případně přizpůsobit míru pozornosti, kterou bude věnovat úřední desce a formulaci případných připomínek.“
K použití § 307 odst. 2 do budoucna
Důležitý je i náhled soudu na využití § 307 odst. 2 na územní plány a jejich změny pořizované podle nového stavebního zákona: „Zákonodárce zakotvením nového důvodu nepřípustnosti návrhu, kterým omezil právo na přístup k soudu, sledoval legitimní cíl, a totiž důsledné promítnutí zásady koncentrace uplatňování námitek a připomínek na úrovni veřejné správy, která na ně může adekvátně reagovat, a tím i subsidiarity správního soudnictví (§ 5 s. ř. s.). Nepřípustnost důvodů, které nebyly uplatněny v procesu pořizování opatření obecné povahy, ač být uplatněny mohly, představuje adekvátní prostředek, který je způsobilý uvedeného cíle efektivně dosáhnout.“
Je tedy pravděpodobné že soudy budou na vlastníky skutečně přísné a pasivitu v procesu pořizování územního plánu nejspíše nepůjde nijak zvrátit. Na to by si vlastníci měli dávat pozor, jinak se připraví o miliony korun, když ze zastavitelných pozemků budou mít jenom pole. Navíc se uvedené ustanovení § 307 odst. 2 vztahuje nejspíše na všechna opatření obecné povahy podle stavebního zákona, u kterých veřejné projednání proběhlo po 1. 7. 2024, tedy i na územní plány, které se pořizovaly nejprve podle starého stavebního zákona.
Právní rámec:
Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 32024, čj. 41 A 18/2024 – 101.
Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!