Měsíčník Akcelerátor 1/2022
Vítáme vás po krátké odmlce v novém roce. Doufám, že jste hektický prosinec přežili v klidu a ve zdraví 😉 Letošní rok snad už bude o něco mírnější a především doufejme, že se už vše vrátí zpět do normálu.
Celý měsíc prosinec se pro nás a pro mnoho subjektů nesl v tématu Whistleblowing. Pokud ještě nemáte zavedený systém pro ochranu oznamovatelů, tak jsme si pro vás připravili – Fosy – Férový oznamovací systém, který za vás vyřeší prakticky vše 🙂 Bližší info naleznete ZDE.
No a v neposlední řadě jsme na našich stránkách zveřejnili veškerá školení pro toto pololetí, tak se na ně mrkněte a budeme se na vás na nich těšit 😉
Do T-linky k nám dorazil tento dotaz týkající se očkování zaměstnanců
Odborová organizace se na nás obořila, že Ústavní soud údajně rozhodl o tom, že zaměstnavatel nemá právo znát informace o očkování zaměstnanců, odmítají nám tyto informace sdělit. Jak máme vyřešit výjimky z testování zaměstnanců?
Údajný rozsudek Ústavního soudu je hoax šířený odpůrci očkování. Dokument, na který poukazují je totiž jen odpověď soudu na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. který zaměstnanec soudu je očkovaný, což soud pochopitelně s ohledem na osobní údaje žadatelce odmítl a rozhodl o odmítnutí pro neexistenci požadované informace, protože informaci nemá (v době žádosti nebylo povinné testování a uplatnění výjimek pro očkované a evidence).
Což je zcela správný postup a v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. Pokud by přišla taková žádost nám, tak ji taky odmítneme. O tom je tedy to rozhodnutí, týká se obyčejné žádosti, nikoli projednávaného případu před Ústavním soudem. Není to řízení před Ústavním soudem, ale formalita k žádosti o informace, kterou vyřizuje poslední asistentka mající v náplni informační zákon.
I rozumově neprivilegovaný vidí, že to je jen rozhodnutí k žádosti o informace, i když pochopitelně na hlavičkovém papíře Ústavního soudu. Nachytat se tedy nechala i vaše odborová organizace. Ale pro někoho to je prý potvrzení, že Ústavní soud zakazuje chtít po lidech informace o očkování. ZDE je ten dezinformační článek, ale dost lidí jim to věří, dávají si to na web i hospody, argumentují tím někteří zaměstnanci apod. Nechce se mi ani věřit, že právníci, kteří to na svých webech uveřejňují, jsou tak hloupí. Je to patrně úmysl jak vytvářet chaos.
Pro nás jako zaměstnavatele platí povinnost testovat zaměstnance a pro prokázání výjimky z testování mohou zaměstnanci doložit očkování nebo prodělání nemoci, což je v souladu se zákonem i GDPR. Pokud by i přes to argumentovali, že to dokládat nechtějí, má to jediné snadné řešení – budou se testovat taky, protože nemohou uplatnit výjimku. A pro účastníky akcí, že je nevpustíme.
Právní rámec:
Povinnost testovat neočkované je stanovena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. listopadu 2021, č.j. MZDR 42085/2021-1/MIN/KAN.
V E-lince jsme si pro vás připravili Článek – Nové postupy v insolvenčním řízení – oddlužení a pokuty
Podle dřívější judikatury se v insolvenčním řízení zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty [§ 170 písm. d) IZ], ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 DŘ). Přihlášku takové pohledávky insolvenční soud odmítne podle § 185 IZ (usnesení VSP ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, – R 44/2013).
S tímto názorem soudu se neztotožňuji, neboť pohledávky přihlašované z pokut (obecně), jsou již vykonatelné. Je zde tedy pravomocně určena výše pohledávky a zároveň i její splatnost (rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na jejichž základě se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky). Insolvenční správce ji tedy může vyloučit pouze z pořadí.
Jestliže přihlášená pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, věřitel této popřené pohledávky může uplatnit své právo žalobou na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky podanou u insolvenčního soudu (§ 198 odst. 1 IZ), tedy u soudu, před nímž insolvenční řízení probíhá [§ 2 písm. b) IZ], a který je k projednání této žaloby příslušný dle § 7a písm. a) IZ a § 7b odst. 4 IZ. Jedná se o tzv. „odporovou žalobu” (nezaměňovat s odpůrčí žalobou); řízení o ní je incidenčním sporem [§ 159 odst. 1 písm. b) IZ].
V případě, že insolvenční správce popřel pohledávku jen co do jejího pořadí, je na věřiteli popřené pohledávky, aby popřené pořadí příslušnou určovací žalobou obhajoval (viz. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 [KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011] ze dne 28. 2. 2013, uveřejněného pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek -R 66/2013), podle nichž spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je vždy (s výjimkou popření pořadí jiným přihlášeným věřitelem) sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí rovněž u vykonatelných pohledávek. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou exekučním titulem řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek.
Zdůrazňuji, že k řešení případné pochybnosti o tom, zda přihlášená pohledávka je v insolvenčním řízení podle § 170 IZ vyloučena z uspokojení, je určen speciální incidenční spor zahajovaný dotčeným věřitelem dle § 203a IZ, který je též sporem o pořadí pohledávky podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ a projednává se jako odporový spor.
Pokud tedy takto přihlášená pohledávka nebyla v souladu s § 170 IZ přezkoumána, pak z toho podle mého názoru plyne závěr, že nepůjde o pohledávku ke které se nepřihlíží (§ 185 IZ), ale o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje. Jestliže tedy jde o pohledávku, kterou věřitel včas přihlásil do insolvenčního řízení a nebyla přezkoumána, a to s odkazem na zákonnou úpravu § 170 písm. d) IZ, pak na ni (a na účastníky – věřitele a dlužníka) nedopadá ani ustanovení § 414 IZ o osvobození dlužníka a můžeme ji vymáhat v plné výši o ukončení oddlužení (viz. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 258/2019 ze dne 19.9.2019). Podle mého názoru je to správné, neboť není smyslem ani účelem insolvenčního zákona (práva) promíjet peněžité tresty uložené v přestupkovém nebo v trestním řízení (viz. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 24 Co 579/2019 ze dne 10.5.2019). Tomu i napovídá § 414 odst. 4 věta za středníkem – „Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.“
Je tedy nutné přihlásit pohledávku z pokut (obecně) do insolvence a v případě její vyloučení podle § 170 IZ (viz. výše) pak po ukončení insolvence dále exekučně vymáhat. Přesný postup probíráme na odborných akreditovaných kurzech.
Právní rámec platný k 15.1.2022:
– Zákon č. 182/2006 Sb., Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění – § 170 písm. d); § 198 odst. 1; § 185; § 2 písm. b); § 7a, písm. a; § 7b odst. 4; § 159 odst. 1, písm. b); § 159 odst. 1, písm. a); § 203a; § 414;
– usnesení VSP ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, – R 44/2013
– usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 [KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011] ze dne 28. 2. 2013, uveřejněného pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek -R 66/2013
– usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 258/2019 ze dne 19.9.2019
No a v neposlední řadě jsme v P-lince odpovídali na otázku kamer
Jedna obyvatelka si nainstalovala kamery, které míří na její dům, ale i na veřejné prostranství, může to tak mít? Sousedé si stěžují, že to máme řešit. Porušuje GDPR? Jak máme postupovat, je to v kompetenci obce?
Primárně porušuje občanský zákoník. Bez svolení člověka nelze pořizovat zvukový nebo obrazový záznam, paní tedy může kamerou snímat svůj pozemek, nikoli veřejná prostranství a silnici apod. Pořizování záznamů mimo vlastní soukromý pozemek, by se mělo dít pouze v závažných případech a v minimální nezbytné míře, bez rozsáhlých záznamů veřejných komunikací či záběru okolních domů (zvláště oken obydlí, vstupů do domů, bazénů apod.).
Může se dopouštět i přestupku proti občanskému soužití podle zákona o některých přestupcích.
Paní může tento problém vyřešit kamerou přímo na svém pozemku, aniž by snímala veřejnou cestu. Obec může majitelku kamer upozornit na nedodržování pravidel GDPR, ovšem není to její povinností a není to ani v její kompetenci.
Právní rámec:
Čl. 6 odst. 1 nařízení GDPR, zákonnost zpracování osobních údajů
Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých linkách. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný nový rok!