Zásadní novela insolventního zákona

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Novela insolvenčního zákona č. 252/2024 Sb. přináší zásadní změny v úpravě oddlužení. Novela byla vyhlášena 3.9.2024 ve Sbírce zákonů a její účinnost nastává od 1. října 2024.

Stěžejním bodem je zkrácení doby oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty z pěti na tři roky pro všechny fyzické osoby, čímž dochází k zániku privilegovaných skupin s odlišnými podmínkami, a systém stává univerzálnějším a potenciálně spravedlivějším. Tato změna je velmi příznivá pro dlužníky, protože logicky vede ke snížení celkového objemu splátek o přibližně 40 %.

V reakci na to zavádí novela nové instrumenty k posílení postavení věřitelů. Klíčovým opatřením je zrušení plošné hranice 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a její nahrazení individuální hranicí. Insolvenční soud nově určuje předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů s ohledem na konkrétní situaci dlužníka. Insolvenční soudy tak získávají větší prostor pro zohlednění specifické situace dlužníka i věřitelů, což může představovat významný posun směrem k flexibilnějšímu a na míru šitému řešení každého případu oddlužení. Tento přístup klade zvýšené nároky na odbornost a kapacitu soudů, ale zároveň otevírá cestu k spravedlivějším rozhodnutím.

Novela také zpřísňuje požadavky na dlužníky, když stanoví jasná pravidla pro posouzení, zda dlužník skutečně vynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, zejména s důrazem na výkon přiměřené výdělečné činnosti. Důraz je kladen na aktivní přístup dlužníka k řešení své situace, jehož cílem je, aby dlužník plně využíval svůj příjmový potenciál. Požadavek na výkon přiměřené výdělečné činnosti a plné využití příjmového potenciálu dlužníka je logickým krokem k zajištění maximálního možného uspokojení věřitelů v kratším časovém horizontu. Toto opatření může motivovat dlužníky k intenzivnějšímu zapojení do pracovního procesu, což může mít pozitivní dopad nejen na průběh oddlužení, ale i na jeho celkovou ekonomickou situaci.

Významnou změnou prochází i období po skončení oddlužení. Doba mezi osvobozením dlužníka od placení pohledávek a jeho vyškrtnutím ze seznamu dlužníků se zkracuje na 3 roky, což může urychlit plnou reintegraci dlužníků do ekonomického života. Na druhou stranu se lhůta pro podání návrhu na opakované oddlužení se prodlužuje z 10 na 12 let. U opakovaného oddlužení se navíc uplatní pětiletá doba oddlužení. Tato dvě opatření by měly sloužit jako prevence zneužívání institutu oddlužení.

Novela také posiluje pravomoci insolvenčního soudu, který nově může odejmout dlužníkovi osvobození do 3 let od jeho přiznání, a to v případě závažného porušení povinnosti součinnosti nebo při zjištění nepoctivého záměru, což posiluje integritu celého systému.

Celá novela reflektuje snahu zákonodárců o vyvážení zájmů dlužníků a věřitelů v insolvenčním řízení. Na jedné straně novela usnadňuje dlužníkům cestu z dluhové pasti zkrácením doby oddlužení, a nabízí jim rychlý návrat do běžného ekonomického života, na straně druhé posiluje ochranu věřitelů a jejich legitimní požadavky na co nejvyšší uspokojení pohledávek.

Důraz na individuální posouzení každého případu a na poctivost dlužníka a jeho aktivní přístup k řešení své finanční situace, reflektuje moderní trendy v insolvenčním právu a může přispět k efektivnějšímu fungování celého systému. Zároveň však novela klade zvýšené nároky na všechny zúčastněné strany, zejména na insolvenční soudy a správce.

Bude zajímavé sledovat, jak se tyto legislativní změny projeví v praxi a jaký budou mít dlouhodobý dopad na ekonomickou situaci dlužníků, věřitelů i celé společnosti. Novela insolvenčního zákona tak otevírá novou kapitolu v přístupu k řešení dluhové problematiky v České republice a její implementace bude nepochybně předmětem intenzivního zájmu odborné veřejnosti.