Rozpočet a finance obcí 28. díl: Jak naplánovat a financovat obnovu místní infrastruktury (chodníky, osvětlení, mobiliář)

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Obnova drobné technické infrastruktury, chodníků, veřejného osvětlení, městského mobiliáře či místních komunikací, tvoří v hospodaření měst a obcí nenápadnou, ale zásadní rozpočtovou položku. Právě na těchto prvcích každodenní občan pozná, zda město funguje, je bezpečné, pohodlné a udržované. Obnova je ale investičně i procesně náročná, od inventarizace, přes plánování a technické řešení až po financování a realizaci. A obce často balancují mezi akutními opravami a strategickým přístupem.

Bez plánování není systém. Bez systému přichází chaos.

Základním předpokladem efektivní obnovy infrastruktury je technický a investiční plán. Obec musí mít:

• aktuální pasporty majetku – chodníky, osvětlení, lavičky, herní prvky atd.,
• stanovené standardy kvality a bezpečnosti,
• identifikované nejrizikovější úseky,
• a přehled o životnosti a nákladech na údržbu.

Chybí-li tyto podklady, obnovu nelze plánovat systematicky, obec pak reaguje hašením nejviditelnějších problémů, nikoli řízenou obnovou dle priorit, technických parametrů a rozpočtových možností.

Obnova není rekonstrukce – je to dlouhodobý proces.

Obnovu je vhodné chápat jako dlouhodobý cyklus, který zahrnuje pravidelnou údržbu, dílčí opravy, celkové rekonstrukce i modernizaci. Například výměna sloupů veřejného osvětlení má jiný rytmus a rozpočet než výměna svítidel nebo osazení chytrých senzorů. Stejně tak oprava chodníku v historickém centru bude vyžadovat jiný postup než výměna panelového povrchu v sídlišti.

Rozpočtování obnovy: průběžné vs. projektové financování

Z hlediska rozpočtu obce lze obnovu financovat několika způsoby:

• Průběžné výdaje z provozního rozpočtu – menší opravy, mobiliář, výměna svítidel; rychlé, ale limitované.
• Střední investice do 2–3 mil. Kč – obvykle z vlastních zdrojů nebo VZMR; vhodné pro celky typu „ulice, blok, sídliště“.
• Větší investice nad 3 mil. Kč – projektová příprava, soutěž, dofinancování z dotací, rozpočtových rezerv nebo úvěru.

Větší a velká města budou mít limity vyšší.

Strategické řízení znamená: plán + rozpočet + spoluúčast.

Ideální je sestavit víceletý plán obnovy infrastruktury (např. na 4–6 let), který kombinuje vlastní zdroje, nárokované přebytky, výnosy z majetku, a především cílené dotační tituly. Klíčové je plán včas schválit v radě či zastupitelstvu, komunikovat s občany a vázat na něj každoroční rozpočet.

Dotační možnosti v roce 2025/2026: na co si dát pozor

Drobné infrastruktury se týká řada programů:

• Národní plán obnovy (NPO) – zejména zelená infrastruktura, osvětlení, modernizace veřejného prostoru.
• Integrované nástroje ITI/CLLD – ve spolupráci s MAS a městy.
• Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) – Program regenerace sídlišť, Podpora obnovy obecního majetku, Mobilita pro všechny.
• Fondy životního prostředí – veřejné osvětlení, chytré prvky, dešťová voda.

Každý z těchto titulů má specifické podmínky, limitace výběrového řízení, časové lhůty, požadavky na spolufinancování. Proto je třeba mít projektové záměry připravené v předstihu, alespoň dokumentaci pro stavební povolení nebo rozpočet stavby.

Městský mobiliář: krása, nebo funkčnost?

Stále častěji se vedou diskuze, zda má městský mobiliář (lavičky, odpadkové koše, stojany, zastávky) plnit estetickou, nebo praktickou funkci. Odpovědí je kombinace:

• kvalitní materiály a jednoduchý design (odolnost + cena),
• jednotný styl napříč městem či jeho městskými částmi,
• snadná údržba a výměna dílů,
• zapojení místních komunit (např. streetart, školní návrhy).

Veřejné osvětlení: z údržby do smart řešení

Obnova veřejného osvětlení je čím dál častěji spojena s:

• energetickými úsporami (LED, řízení intenzity),
• bezpečnostními prvky (kamerové body, SOS tlačítka),
• sběrem dat (senzory, kvalita ovzduší, hluk).

Zde je nutná souhra odboru investic, správy majetku, ICT a případně krizového řízení. Vhodné je i řešení formou EPC projektů, kde se úspory garantují a splácejí z provozu.

Obnova drobné technické infrastruktury je nejsnáze viditelnou, ale často podceňovanou součástí rozpočtového plánování obce. Vyžaduje nejen technické know-how, ale především strategický přístup, systematickou dokumentaci a odvahu rozhodnout. Města, která své investice plánují v horizontu 5–10 let a propojují je s daty, participací a dotačními nástroji, nejen zvyšují kvalitu života, ale také snižují budoucí provozní zátěž a posilují důvěru občanů.