Rozpočet a finance obcí 24. díl: Jak přizpůsobit rozpočet obce v době inflace a růstu cen energií

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Inflace a skokový růst cen energií v posledních letech zásadně proměnily ekonomické prostředí, ve kterém fungují obce a města. Zatímco ještě před několika lety byl obecní rozpočet relativně stabilní konstrukcí s předvídatelnými výdaji a pravidelně rostoucími příjmy, dnes se samosprávy potýkají s náklady, které neúměrně zatěžují běžné provozní výdaje, prodražují veřejné zakázky a ztěžují plánování investic. Jak tedy v takových podmínkách řídit obecní rozpočet zodpovědně, pružně a s výhledem na udržitelnost?

Prvním krokem musí být revize výdajové struktury rozpočtu, zejména provozních nákladů. Vysoká inflace obvykle nejtvrději dopadá právě na provoz, náklady na teplo, elektřinu, vodu, údržbu, služby. Je důležité rozlišit mezi nezbytnými provozními výdaji (např. školství, sociální služby, bezpečnost) a těmi, které lze optimalizovat nebo dočasně omezit. Klíčovým nástrojem je rozpočtová analýza podle kategorií „musíme – měli bychom – chceme“, která umožní vyhodnotit, co je nutné udržet v plném rozsahu a kde lze hledat úspory bez ztráty kvality služeb.

Současně je nutné přehodnotit investiční priority. Inflace stavebních materiálů a služeb často způsobí, že projekt, který měl stát 20 milionů, náhle vyžaduje 28 nebo 30 milionů. Pokud je rozpočet pevně svázán s původní dotací, obec musí rozhodnout: snížit rozsah projektu, přidat vlastní prostředky, odložit realizaci nebo projekt zcela zrušit. Takové rozhodnutí je nepříjemné, ale včasné přehodnocení je lepší než „doběhnout do zdi“ a stát se neplátcem faktur.

Zcela zásadním opatřením je aktivní řízení spotřeby energií. Mnoho obcí již přistoupilo k zavedení energetického managementu, instalaci digitálních měřičů, regulaci vytápění nebo řízení osvětlení podle provozu. Dále se nabízí revize smluv s dodavateli energií a využití centrálních nákupních platforem (např. Českomoravská komoditní burza Kladno, sdružené nákupy krajů a MAS). Tam, kde je to možné, má smysl investovat do vlastní výroby energie, např. FVE na střechách škol, úřadů, domovů pro seniory. I když tyto projekty vyžadují investici, s výkupními cenami a provozní úsporou se mohou zaplatit během 5–7 let.

V době nejistoty je důležité posílit rozpočtovou pružnost, tedy připravenost reagovat na neočekávané změny. Obce by měly:

• zřídit nebo posílit rezervní fondy,
• plánovat scénáře rozpočtu (optimistický, realistický, krizový),
• sledovat časování výdajů a odkládat nenutné výdaje do druhé poloviny roku,
• častěji revidovat rozpočtový výhled, který by měl reflektovat nové cenové hladiny.

Velmi užitečné je také pravidelné vyhodnocování rozpočtového plnění, ideálně měsíčně, s důrazem na odchylky od plánovaných hodnot. To umožní včas reagovat, než se rozpočet dostane do strukturální nerovnováhy.

Z hlediska příjmové stránky je důležité realisticky plánovat daňové příjmy, a nikoli přeceňovat potenciál místních poplatků nebo nových investičních pobídek. Zvláště u menších obcí bývá efektivita výběru poplatků nízká a jejich navyšování často přináší více politických problémů než rozpočtového přínosu. Mnohem efektivnější může být lepší správa obecního majetku, např. revize nájemních smluv, aktivní řízení nevyužitých budov, digitalizace evidence a proaktivní přístup k prodeji nebo pronájmu neefektivních aktiv.

Inflační období je zkouškou kvality rozpočtového řízení v obcích. Úspěšné budou ty samosprávy, které umějí rozpoznat, co je dlouhodobě udržitelné, co lze optimalizovat, a co je třeba na čas odložit. Inflace se dříve nebo později zmírní, ale reputace samosprávy a důvěra veřejnosti v její hospodaření zůstávají. Obec, která zvládne rozpočtovou krizi s rozvahou a pružností, bude silnější, efektivnější, a v očích občanů důvěryhodnější než kdy dřív.