Rozpočet a finance obcí 23. díl: Kdy dává smysl zavést participativní rozpočet a jak ho správně nastavit
Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Participativní rozpočet (PB) je v českém prostředí stále relativně novým nástrojem. Přesto se již v desítkách měst a obcí osvědčil jako způsob, jak zapojit obyvatele do rozhodování, zvýšit důvěru v samosprávu a přiblížit rozpočet občanům jako praktický nástroj řešení jejich potřeb. Jeho zavedení však není bez rizik, nehodí se do každého prostředí a bez pečlivého nastavení může být více na škodu než k užitku. Tento článek nabízí rámec pro úvahu nad tím, zda, kdy a jak PB zavést v konkrétní obci.
Podstatou participativního rozpočtu je, že určitá část veřejného rozpočtu, typicky 0,5 až 1 %, je vyhrazena pro projekty, které navrhnou a vyberou přímo občané. Nejčastěji jde o investice menšího rozsahu: výsadba zeleně, opravy laviček, dětská hřiště, mobiliář, osvětlení, úprava veřejných prostranství. V některých obcích však PB zahrnuje i kulturní akce, komunitní projekty nebo bezpečnostní opatření.
Zavedení participativního rozpočtu dává smysl tehdy, když obec splňuje tři základní předpoklady:
- Stabilní rozpočtová situace, která umožňuje vyčlenit alespoň několik set tisíc korun ročně bez ohrožení běžného provozu.
- Zájem vedení obce o dialog s občany – participativní rozpočet není jen marketing, ale otevření rozhodování veřejnosti.
- Připravenost organizačního aparátu – realizace PB vyžaduje čas, personální kapacitu a procesní disciplínu.
Obvyklý proces participativního rozpočtu se skládá z několika fází:
1. Vyhlášení výzvy a pravidel: Zastupitelstvo schválí částku, pravidla, okruh způsobilých projektů (např. investiční charakter, veřejná dostupnost) a harmonogram. Zveřejní se podmínky pro podávání návrhů a způsob hlasování. Tato pravidla musejí být srozumitelná, jednoznačná a přiměřená kapacitám obce – včetně definování, kdo může podávat návrhy (např. jen obyvatelé s trvalým pobytem, od určitého věku apod.).
2. Podávání návrhů: Občané podávají své návrhy, ideálně online i fyzicky, zpravidla s popisem, umístěním, odůvodněním a jednoduchým nákresem. Obec poskytuje konzultace, případně šablonu návrhu. Vhodné je podporovat spolupráci občanů s úřadem, např. skrze workshopy.
3. Posouzení proveditelnosti: Navržené projekty posoudí úřad z hlediska právní, technické a finanční realizovatelnosti. Tato fáze musí být průhledná, důvody pro případné vyřazení musí být věcně podloženy a sděleny navrhovateli.
4. Hlasování občanů: Realizovatelné návrhy se zveřejní v katalogu a otevře se hlasování, osobně, elektronicky nebo kombinovaně. Aby byla participace smysluplná, doporučuje se minimální práh účasti (např. 5 % oprávněných voličů) a možnost více hlasů (např. každý může rozdělit 2–3 hlasy).
5. Realizace vítězných projektů: Projekty s nejvyšším počtem hlasů se zařadí do rozpočtu a obec je realizuje. Klíčové je komunikovat průběh a dokončení projektů veřejnosti, včetně případných odchylek od návrhu (z důvodů rozpočtu, technických limitů apod.).
Kvalitně nastavený participativní rozpočet má hned několik přínosů:
- Zvyšuje angažovanost občanů a jejich pochopení veřejných financí.
- Zvyšuje legitimitu rozhodnutí a snižuje konfliktnost drobných zásahů do veřejného prostoru.
- Generuje nové nápady a pohledy, které by úřad nebo zastupitelstvo nemuselo zaznamenat.
- Přináší přímou odpovědnost a vztah občanů k veřejnému majetku.
Na druhou stranu může PB přinést i konflikty, zklamání nebo zneužití, pokud není správně nastaven. Nejčastějšími chybami jsou:
- Nejasná pravidla nebo „gumové“ vyhodnocení proveditelnosti,
- Realizace projektů bez komunikace s navrhovatelem,
- Zbytečná byrokracie nebo technologická bariéra (např. hlasování jen přes bankovní identitu),
- Absence návaznosti na celkové plány města (PB nemá suplovat koncepční investiční plánování).
Participativní rozpočet není jen politická móda, je to nástroj, který může město i jeho obyvatele kultivovat. Učí, jak fungují veřejné finance, dává hlas těm, kteří běžně nerozhodují, a zlepšuje vztah veřejnosti k obci. Pokud je zaveden s rozumem, pravidly a ochotou naslouchat, může se stát trvalou a obohacující součástí komunální praxe.