Regulace sdílených kol a koloběžek pomocí místního poplatku

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

V posledních letech se v mnoha českých městech rozšířila služba sdílených kol a koloběžek, známá jako bikesharing. Zatímco tato služba přináší obyvatelům nové možnosti mobility, pro obce představuje výzvu v oblasti regulace veřejného prostoru. Starostové a zastupitelé obcí často řeší, jak zajistit, aby bikesharing nenarušoval veřejný pořádek a nepřetěžoval veřejná prostranství. Jedním z účinných nástrojů, který mají obce k dispozici, je zavedení místního poplatku za užívání veřejného prostranství.
Zákon o místních poplatcích umožňuje obcím zpoplatnit zvláštní užívání veřejného prostranství, včetně umístění zařízení sloužících k poskytování služeb. Pod tuto definici lze zařadit i sdílená kola a koloběžky, které jsou na veřejných prostranstvích umísťovány za účelem krátkodobého pronájmu. Klíčové je, že obec může v obecně závazné vyhlášce přesně určit, která veřejná prostranství budou poplatku podléhat. Tím může efektivně směrovat provozovatele bikesharingu k preferovaným lokalitám a omezit přetížení nežádoucích míst.

Pro starosty je důležité vědět, že tento poplatek lze vybírat souběžně s případným nájemným za užívání veřejného prostranství. Zatímco nájemné je soukromoprávní platbou, místní poplatek má veřejnoprávní charakter a sleduje odlišné cíle. Poplatek tak může sloužit nejen jako zdroj příjmů pro obecní rozpočet, ale především jako regulační nástroj.

Při zavádění poplatku je klíčové nastavit jej tak, aby byl v praxi spravovatelný. Doporučuje se využít možnosti stanovení paušální částky, například týdenní, měsíční nebo roční, za každé umístěné sdílené kolo či koloběžku. Tím se výrazně zjednoduší administrativa jak pro obec, tak pro provozovatele služby. Není pak nutné sledovat přesnou dobu a rozsah záboru každého jednotlivého prostředku.

Obce mají také možnost v obecně závazné vyhlášce stanovit podmínky pro osvobození od poplatku nebo poskytnutí úlevy. To je mocný nástroj, kterým lze provozovatele motivovat k žádoucímu chování. Například lze poskytnout úlevu, pokud provozovatel zajistí, že kola či koloběžky budou umísťovány pouze na předem určená místa, nebo pokud bude aktivně přemisťovat prostředky z přetížených lokalit.
Je třeba mít na paměti, že provozovatelé bikesharingu mají vůči správci poplatku ohlašovací povinnost. Musí oznámit údaje rozhodné pro stanovení výše poplatku a jejich případné změny. Pro obec to znamená možnost získat přehled o rozsahu poskytované služby na svém území.

Při zavádění poplatku je důležité najít rovnováhu mezi regulační funkcí a podporou alternativních forem dopravy. Příliš vysoký poplatek by mohl vést k omezení nebo dokonce zrušení služby bikesharingu v obci, což by mohlo být v rozporu s cíli udržitelné mobility. Naopak vhodně nastavený poplatek může přispět k lepší organizaci služby a jejímu harmonickému začlenění do městského prostoru.

Pro starosty menších obcí může být inspirativní sledovat zkušenosti větších měst, která již s regulací bikesharingu mají zkušenosti. Je však třeba pamatovat na to, že každá obec má svá specifika a řešení, které funguje jinde, nemusí být vhodné pro vaši lokalitu.

Zavedení místního poplatku za užívání veřejného prostranství pro sdílená kola a koloběžky představuje pro obce účinný nástroj, jak regulovat tuto službu a zároveň získat prostředky na údržbu a rozvoj veřejných prostranství. Klíčem k úspěchu je pečlivé nastavení podmínek v obecně závazné vyhlášce, které zohlední místní podmínky a potřeby. S tímto nástrojem v rukou mohou starostové aktivně ovlivňovat podobu mobility ve své obci a přispívat k lepšímu využití veřejného prostoru.