Měsíčnk E-Úřad 12/2025

Vítáme vás v posledním letošním měsíčníku. V prvním zimním měsíci jsme pro vás připravili článek: Konec roku na malém úřadě: na co nesmí starosta/tajemník zapomenout

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

Přehled klíčových povinností obecních a městských úřadů při uzavírání kalendářního roku

Závěr roku je pro obecní a městské úřady obdobím zvýšené administrativní zátěže. Starosta obce či tajemník úřadu musí zajistit nejen finanční uzávěrku a splnění zákonných povinností vůči státu, ale také správné vyhodnocení pracovněprávních a organizačních procesů. Článek přináší přehled hlavních kroků, které je nutné provést před koncem kalendářního roku, aby úřad vstoupil do nového roku v souladu se zákonem, s pořádkem a s profesní jistotou.

Závěr kalendářního roku je obdobím, kdy se na obecních a městských úřadech vrství řada administrativních, ekonomických i personálních úkolů. Starosta obce či tajemník úřadu jako klíčové organizační a řídicí osoby musí zajistit, aby všechny zákonné i interní povinnosti byly splněny včas a v úplnosti. Konec roku totiž není jen o uzavření účetnictví, ale také o vyhodnocení činnosti úřadu, kontrole vnitřních procesů a přípravě na nové legislativní období.

Základem je finanční a účetní uzávěrka, která musí být provedena v souladu se zákonem o účetnictví a vyhláškou pro územní samosprávné celky. Starosta i tajemník by měl ve spolupráci s ekonomickým odborem ověřit, že všechny závazky, pohledávky a dohadné položky jsou správně zachyceny a že byly provedeny potřebné inventarizace majetku i závazků. Součástí povinné roční uzávěrky je i následná kontrola plnění rozpočtu, příprava návrhu závěrečného účtu a zajištění podkladů pro jeho zveřejnění.

Druhou oblastí, na kterou nesmí úřady zapomenout, jsou pracovněprávní a mzdové záležitosti. Na konci roku je nutné provést kontrolu čerpání dovolené zaměstnanců, zpracovat roční přehledy o příjmech a sražených zálohách na daň z příjmů ze závislé činnosti, uzavřít evidenci dohod a ověřit, že všechny pracovněprávní dokumenty jsou aktuální. V návaznosti na změny účinné od roku 2026 je třeba zajistit, aby systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele byl plně funkční a připraven pro zpracování dat již od lednové výplaty.

Neméně důležitá je agenda veřejných zakázek a smluv. Starosta i tajemník by měl dohlédnout na to, že všechny smlouvy, které mají být v registru smluv, byly skutečně zveřejněny v zákonné lhůtě a že nebyly opomenuty žádné dodatky nebo změny. Před koncem roku je vhodné zkontrolovat běžící veřejné zakázky a jejich administraci, aby nedošlo k prodlení či porušení pravidel zadávacího řízení.

Významnou součástí práce starosty i tajemníka je rovněž vyhodnocení vnitřního kontrolního systému. Je nezbytné provést roční sebehodnocení účinnosti vnitřní kontroly podle zákona o finanční kontrole a připravit podklady pro zprávu o výsledcích interních kontrol. V této oblasti se často chybuje, zejména při nedokumentování provedených kontrolních úkonů. Řídící pracovníci by měli proto dbát na formální správnost a úplnost záznamů.

Konec roku je rovněž vhodnou příležitostí k revizi směrnic, vnitřních předpisů a organizačního řádu. Vzhledem k častým novelám právních předpisů se doporučuje alespoň jednou ročně ověřit jejich aktuálnost a přizpůsobit je praxi úřadu. To se týká zejména směrnic o oběhu účetních dokladů, spisového a skartačního řádu, směrnice o poskytování cestovních náhrad či směrnic k veřejným zakázkám malého rozsahu.

Zvláštní pozornost si zasluhuje ochrana osobních údajů a kybernetická bezpečnost. Před koncem roku je vhodné provést přezkum opatření podle GDPR, zkontrolovat platnost smluv o zpracování osobních údajů a prověřit, zda zaměstnanci absolvovali povinné školení v oblasti ochrany dat. U obcí, které spadají do působnosti zákona o kybernetické bezpečnosti, je nutné také vyhodnotit bezpečnostní incidenty a připravit plán opatření na další rok.

Nelze opomenout ani oblasti spojené s poskytováním informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Tajemník by měl zhodnotit, zda jsou výroční zprávy o poskytování informací zpracovány a zveřejněny, a připravit vzory pro další období.

V neposlední řadě má konec roku také personální a motivační rozměr. Je vhodné zorganizovat roční hodnoticí rozhovory se zaměstnanci, vyhodnotit plnění stanovených cílů a zpracovat plán vzdělávání pro příští rok. Právě kvalitní vedení zaměstnanců je jedním z hlavních předpokladů efektivního a spokojeného úřadu.

Závěrem lze říci, že starostové i tajemníci úřadu mají na konci kalendářního roku roli koordinátorů, kontrolorů i garantů právní jistoty. Zajistí-li důsledně všechny povinné kroky, od účetní uzávěrky přes pracovněprávní administrativu až po aktualizaci interních předpisů, vstoupí obec i úřad do nového roku bez rizika sankcí, s jasným systémem řízení a s důvěrou veřejnosti v jejich profesionalitu.

Dále jsme v E-Ekonomice odpovídali na dotaz: Chtěla jsem Vás poprosit o radu týkající se ukončené insolvence a vyřazení pohledávek z evidence – úplný zánik. Ze školení jsem pochopila, že jakmile je schváleno – ukončeno oddlužení, tak zanikají všechny dluhy, které byly hlášeny do insolvenčního řízení, popřípadě měly být nahlášeny (nemyslím teď pokuty, pouze místní poplatky). Evidujeme tady dlužnici, jejíž insolvenční řízení bylo úspěšně ukončeno 8.12.2023. Ale v poučení tohoto usnesení jsou uvedeny níže uvedené dva body:

Osvobození ins. soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku (§ 417 odst. 1 IZ).

Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele (§417 odst. IZ).

Tak jsem si říkala, jestli není lepší to nechat ležet na OPÚ a podrozvaze a počkat ty 3 roky od nabytí právní moc usnesení, protože potom už by se to nedalo „nahodit“ zpět, jak to bylo původně evidováno. Ale je to asi málo pravděpodobné, že by se to rušilo.

Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Právní rámec k 1.12.2025

V důvodové zprávě je opačné řešení. Je zde stanoveno, že „daňová pohledávka, od jejíhož placení soud v návaznosti na ukončení insolvenčního řízení dlužníka osvobodí v souladu s § 414 insolvenčního zákona, zanikla, a tedy nebyla předmětem evidence daní. Důvodem je skutečnost, že po osvobození má pohledávka povahu tzv. naturální obligace. Pohledávka sice nadále existuje, ale může být plněna pouze dobrovolnou cestou. V aplikační praxi k tomu však nedochází, a proto se od právní moci rozhodnutí o splnění oddlužení (se kterým soud spojuje rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek) jedná pouze o evidenční záležitost nedoplatku, který je následně odepisován pro nedobytnost. Navrhovaná změna cílí zejména na efektivnější využití kapacit správců daně a administrativní zjednodušení, a to i s ohledem na zvyšující se počet úpadků řešených oddlužením.
Osvobození (a tedy nově zánik daňové pohledávky) se podle § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona dotýká přihlášených pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, pohledávek, které nebyly přihlášeny, ačkoli být přihlášeny měly, a pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Ačkoli může dojít k odejmutí nebo zániku osvobození do 3 let od jeho pravomocného přiznání (viz § 417 insolvenčního zákona), zaniklá daňová pohledávka již nebude obnovena.“

Nový odstavec 5 k paragrafovému znění 243 daňového řádu tedy počítá právě s tím, že bude tato pohledávka nezvratně prekludována:“Daňová pohledávka, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen rozhodnutím insolvenčního soudu, zaniká právní mocí tohoto rozhodnutí.“. Budete se při vyřazení pohledávky tedy odkazovat na § 243 odst. 5 DŘ. 

V neposlední řadě jsme pak pro vás připravili do E-Územního plánu článek: Jak vymezovat lokální ÚSES v územním plánu, když chybí plán ÚSES

Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech není z právního hlediska vůbec jednoduchá disciplína, zejména pak ne v kontextu nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu. Ten totiž naznačil, že územní plán musí vycházet z plánu ÚSES, jinak nemůže lokální biokoridory a biocentra vymezit.

Když neexistuje plán ÚSES

Mnoho územních plánů řeší územní systém ekologické stability, aniž by jejich ORP mělo zpracován plán ÚSES.

Soudy dříve říkaly, že je to možné: „Dle názoru soudu v případě, kdy orgány ochrany přírody nenaplnily svou pravomoc a nevymezily pro dané území systém ekologické stability před zpracováním územního plánu, nemohl odpůrce jako orgán územního plánování rezignovat na vymezení prvků ÚSES v územním plánu… Za situace, kdy tedy není pro dané území zpracován plán systému ekologické stability, je dle soudu naopak na základě zmocnění § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody povinností pořizovatele územního plánu jako orgánu územního plánování vymezit v území ve spolupráci s orgány ochrany přírody, vodohospodářskými orgány, orgány ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství lokální systém ekologické stability a tím naplnit veřejný zájem na jeho vytvoření.“ (KSÚnL, sp. zn. 40 A 4/2022 )

Takto se také doposud k vymezování lokálního ÚSES v územním plánu přistupovalo. Zdůrazňujeme pojem „lokální ÚSES“, protože obce v územních plánech zcela jistě nebyly oprávněny v územním plánu vymezovat regionální nebo dokonce nadregionální ÚSES, to je úkolem nadřazené územně plánovací dokumentace a územní plány takové ÚSES pouze zpřesňují.

Nejdřív plán ÚSES, teprve pak územní plán

NSS dosavadní přístup k vymezování ÚSES v územně plánovací dokumentaci v situaci, kdy chybí plán ÚSES, změnil, když konstatoval: „Jakkoliv Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že plán systému ekologické stability není závazným podkladem pro vymezení ÚSES v ZÚR, tudíž orgány územního plánování tento podklad hodnotí prizmatem volného hodnocení důkazů, nelze přisvědčit tomu, že ÚSES lze v ZÚR vymezit, respektive provést jeho změnu, aniž by plán systému ekologické stability byl podle výše uvedených ustanovení vůbec zpracován, projednán a posouzen… Opačný výklad by mohl vést k absurdním důsledkům, kdy vymezení ÚSES v územně plánovací dokumentaci bez pořízení plánu systému ekologické stability by pro pořizovatele byl ‚procesně bezpečnější‘, neboť by nemusely být splněny relativně striktní požadavky, které vyhláška č. 395/1992 Sb. na plán systému ekologické stability a jeho přijímání klade.“ (NSS, sp. zn. 5 As 325/2024 )

Podobný závěr najdeme i v článku Územní systémy ekologické stability v územních plánech: „Pokud má dojít ke zlepšení stávajícího stavu zapracování ÚSES do územně plánovací dokumentace, je nezbytné, aby byl nejprve zpracován plán ÚSES (osobou, která má příslušnou autorizaci, a hlavně dané problematice rozumí) a teprve následně proběhlo jeho zapracování do územního plánu, který autorizuje projektant s oprávněním autorizovat územní plány.“

Není zřejmé, jak přesně se má názor NSS promítnout do způsobu pořizování územních plánů obcí, pro které není lokální plán ÚSES zpracován. Nejspíše by nemělo být možné vymezit lokální ÚSES v územním plánu, pokud chybí odborný podklad (zejména tedy aktuální plán ÚSES, velmi staré generely ÚSES jsou v mnoha případech nedostatečné a neodpovídají už dávno situaci v území). Zpracovatelé územních plánů by měli ve spolupráci s projektanty ÚSES vytipovat plochy, kde by se do budoucna mohl ÚSES nacházet a vymezit je jako plochy přírodní (a toto řešení důkladně odůvodnit z hlediska zásahu do vlastnického práva). Teprve tehdy, když bude mít obec k dispozici plán ÚSES, se regulace v územním plánu upraví. Je pravděpodobné, že soudy budou dopady pospaného rozsudku NSS na územní plány ještě cizelovat a že dojde k nějakému dalšímu posunu.

Od plánu ÚSES se lze odchýlit

Pokud už plán ÚSES existuje, rozhodně by neměl být pouze mechanicky „překreslen“ do územního plánu. Je naopak třeba, aby se právě územní plán nad řešením ÚSES důkladně zamyslel a plán ÚSES zpřesnil s ohledem na jiné veřejné zájmy v území a také s ohledem na majetkové vztahy.

Že se územní plán může od plánu ÚSES odchýlit, už potvrdil i NSS: „Je pravda, že ZOPK ani vyhláška č. 395/1992 Sb. nestanoví závaznost plánu systému ekologické stability pro vymezení ÚSES v ZÚR. Platí tedy, že správní orgán hodnotí tento podklad podle své úvahy… Ostatně vyhláška č. 395/1992 Sb. počítá s možností posouzení návrhu plánu systému ekologické stability odborně způsobilými právnickými či fyzickými osobami, a to za účelem objektivního posouzení tohoto návrhu (§ 5 odst. 3 zmíněné vyhlášky). Stejně tak není zapovězeno, aby se orgán územního plánování po projednání návrhu plánu systému ekologické stability s dotčenými orgány a účastníky řízení od návrhu plánu odchýlil, respektive vymezení ÚSES oproti návrhu zpřesnil či jej dopracoval (za předpokladu, že svůj postup řádně odůvodní).“ (NSS sp. zn. 5 As 325/2024)

Nezapomeňte na odůvodnění

Plán ÚSES není nástroj, který zasahuje do vlastnických práv, neexistuje proti němu ani žádná soudní obrana. Je totiž pouhým podkladem pro územní plánování. Je proto právě na územně plánovací dokumentaci (lépe řečeno na územních plánech vzhledem k obecnosti zásad územního rozvoje), aby vymezení ÚSES pořádně odůvodnila. Pro obce může být někdy pořádným oříškem vysvětlit vlastníkům, proč právě na jejich pozemku má být ÚSES a proč jej nelze vymezit „o kousek vedle na sousedovu“.

V článku Územní systémy ekologické stability v územních plánech se k nutnosti odůvodnit vymezení ÚSES v územním plánu píše: „Vymezení ÚSES musí být řádně odůvodněno, tzn., že musí být dohledatelné a přezkoumatelné, proč zrovna tam kde je daný prvek ÚSES vymezen, je to správné, obhajitelné a nezpochybnitelné… Pouhou implementaci ÚSES z nadřazené dokumentace (ZÚR), ÚAP či generelu ÚSES bez dalšího rozpracování do měřítka územního plánu (tj. zapracování do aktuální katastrální mapy) nelze v žádném případě považovat za dostatečné odůvodnění veřejného zájmu. Jednak je zde rozdíl v měřítkových úrovních, ve kterých jsou jednotlivé dokumenty a podklady zpracovány, jednak v území mohlo dojít ke změnám a tyto dokumenty a podklady nemusejí být aktuální… V odůvodnění řešení územního plánu je třeba doložit, že veřejný zájem na vymezení (a následné realizaci – ať již formou založení či zlepšení současného stavu) je nadřazen zájmu soukromému.“

Jinými slovy územní plán musí vysvětlit, zejména v situaci, kdy se vlastník brání v procesu pořizování připomínkou, na základě jakých konkrétních skutečností jsou konkrétní pozemky zařazeny do místních biokoridorů a místního biocentra, resp. k migraci jakých organismů biokoridory slouží nebo mají sloužit, a pro jaké charakteristické druhy rostlin a živočichů, jedince, druhy, populace či společenstva je nebo má být biocentrum vytvořeno. Tento požadavek má své důvody v tom, že plán systému ekologické stability nelze napadnout samostatně a případná pochybení při jeho přijímání je potřeba považovat za porušení zákonem stanoveného postupu pro přijímání územně plánovací dokumentace. Jestliže tedy bude zdůvodnění vymezení ÚSES v územním plánu chybět, existuje značné riziko, že dojde na zrušení části opatření obecné povahy. (KS Plzeň, sp. zn. 55 A 7/2023).

Právní rámec:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 40 A 4/2022
Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 325/2024
Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 325/2024
Rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 55 A 7/2023
Územní systémy ekologické stability v územních plánech

Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!