Měsíčník E-Úřad 9/2025

V E-Tajemníkovi jsme tento měsíc odpovídali například na tento dotaz: Musíme vždy přesně dodržet navržený program na zasedání zastupitelstva? Některé body vyřazujeme, to se stává, když nestihneme připravit podklady nebo jednání ještě probíhají. Máme ale obavu zařadit nové body na zasedání.

Odpověď:
JUDr. Jan Šťastný, MPA

Obec má podle zákona o obcích povinnost informovat předem, alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva, o navrženém programu připravovaného zasedání. (§ 93 odst.1). Zákon o obcích pak dává zastupitelům (a radě a výborům) právo

– předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva (§ 94 odst.1)

– předkládat návrhy i v průběhu zasedání (§94 odst. 2), o tom ale rozhodne zastupitelstvo, hlasováním a usnesením.

Navržený program na úřední desce je tedy, jak ze znění zákona vyplývá, jen návrh programu. O finálním programu (zde zákon již používá „pořad jednání“) se hlasuje v úvodu zasedání a je možné kdykoli během zasedání, i v úplném závěru, zařadit nebo vyřadit další body, musí se to ale odhlasovat.

Zastupitelé, a tedy i starosta, mohou navrhnou další body, musí se vždy schválit nadpoloviční většinou všech zastupitelů jejich zařazení nebo vyřazení. V zápise pak musí být vždy uveden schválený pořad jednání.

Nemělo by ale docházet k obcházení smyslu zákona – informovat občany obce o chystaném programu zasedání – tím, že zveřejníme jen dva body a zbytek schválíme na zasedání.

Právní rámec:
Zák. č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení) § 93 odst. 1) Obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce; kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým.

§ 94 odst. 1) Právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva obce mají jeho členové, rada obce a výbory.

Odst. 2 O zařazení návrhů přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na program jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce.

§ 95 odst. 1  O průběhu zasedání zastupitelstva obce se pořizuje zápis, který podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé. V zápise se vždy uvede počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení.

Dále jsme pro vás připravili v E-Ekonomice článek: Skryté náklady daňových exekucí: Manuální práce stojí obce víc než papír a obálky

Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.

Proces vymáhání daňových nedoplatků, který provádějí obce, je nákladnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nová analýza ukazuje, že hlavní tíha nákladů neleží v ceně papíru, toneru či poštovného, ale v neviditelných položkách – zejména v hodinách, které úředníci stráví manuální prací. Tyto „skryté“ výdaje mohou v malých obcích několikanásobně převýšit materiálové náklady a dosahují statisíců korun ročně.

Právní rámec, stanovený daňovým řádem, ukládá obcím povinnost volit takový způsob vymáhání, aby nevznikaly zbytečné náklady. Nikomu – tedy ani obci!

Tato analýza však odhaluje, že právě tento požadavek je v praxi obtížné splnit bez moderních, automatizovaných systémů. Zjištění vycházejí z průměrné hodinové sazby úředníka ve výši 228 korun a zohledňují ceny platné v roce 2025.

Cesta k exekuci od upomínky po poštovní náklady

Prvním volitelným krokem je odeslání upomínky. Zatímco automatizovaný systém dokáže tento úkon provést za zlomek vteřiny, v obcích s manuálním procesem stráví úředník přípravou a odesláním jedné upomínky 15 až 30 minut. To znamená, že pouze lidská práce na jedné upomínce stojí obec od 57 do 114 korun, což je výrazně více než součet veškerých materiálových nákladů (papír, obálka, tisk a poštovné), které se pohybují okolo 80 až 90 korun.

Druhá, často opomíjená, ale klíčová fáze je vyžádání informací o majetku dlužníka od bank, pojišťoven a dalších institucí. V této fázi, známé jako „součinnost dle § 57 daňového řádu“, dochází k největším časovým prodlevám a nákladům. Zatímco některé subjekty poskytují data automatizovaně, řada z nich vyžaduje manuální zpracování žádostí i odpovědí, což vede k obrovské neefektivitě a zvyšuje časovou náročnost na straně úředníků. Tyto průtahy a s nimi spojené náklady na práci představují největší a nejméně viditelnou nákladovou položku celého procesu.

Samotné odeslání exekučního příkazu je pak formálním vyvrcholením. Zde již náklady na doručení nejsou zanedbatelné. Se započtením doporučeného doručení, dodejky a dodání do vlastních rukou mohou poštovní náklady dosáhnout až 131 korun za jednu zásilku. I v této fázi je však čas úředníka s nákladem 76 až 171 korun na jeden případ tou nejvýraznější položkou.

Paradox úspor z rozsahu a nutnost automatizace

Projekce celkových nákladů pro různé objemy případů jasně ukazuje, že obce s manuálními procesy čelí dramaticky vyšším nákladům. Zatímco materiálové náklady na tisíc případů se pohybují okolo 215 tisíc korun, náklady na lidskou práci při manuálním zpracování se vyšplhají na 418 až 646 tisíc korun ročně. Automatizace by přitom mohla tyto náklady na práci snížit na pouhých 209 až 304 tisíc korun, což představuje roční úsporu v řádu stovek tisíc korun.

Investice do softwarových řešení, která dokážou automatizovat vyhledávání nedoplatků, generování upomínek, a především zpracování dat v rámci součinnosti, by proto měla být pro obce prioritou. Stejně tak je klíčové využívání datových schránek a dalších digitálních kanálů, které mohou výrazně omezit drahé poštovní služby.

Drahý čas úředníka

Analýza jednoznačně potvrzuje, že obce by se měly zaměřit na optimalizaci svých vnitřních procesů, a to zejména na minimalizaci manuální práce. Skutečné úspory nepřináší levnější papír, ale efektivnější využití lidských zdrojů. Pravidelná analýza nákladů by měla být součástí správní praxe, aby obce nejen plnily své zákonné povinnosti, ale také hospodařily s veřejnými prostředky co nejefektivněji. Úředník nebude sedět v koutě! Může se věnovat smysluplnější práci než olizování obálek.

V neposlední řadě jsme pak v E-Územním plánu odpovídali na dotaz: Co se děje po zrušení územního plánu nebo jeho změny?

Odpověď:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.

Právní rámec:

§ 114 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“).

Stavební zákon řeší to, co se stane po zrušení územně plánovací dokumentace nebo její části, v § 114. Bohužel, stejně jako mnoho jiných jeho ustanovení, ani toto není zrovna nejprecizněji formulováno a zasloužilo by si při některé novelizaci doladit.

Zrušení nového územního plánu

To, že by někdy došlo ke zrušení celého nového územního plánu je dost nepravděpodobné. Stát by se do mohlo například tehdy, pokud by dokumentace jako celek byla stižena nějakou opravdu vážnou procesní chybou. Protože jde spíše o problém akademický, nebudeme se mu věnovat, jenom poznamenáme, že v takové situaci by zastupitelstvo muselo bezodkladně rozhodnout buď o:

• pokračování v pořizovaní zrušeného opatření obecné povahy s tím, že by se navázalo na poslední úkon, který nebyl zrušením dotčen,
• nebo by se začal pořizovat nový územní plán.

Stavební zákon nepřipouští, že by se obec mohla rozhodnout být bez územního plánu, pokud už ho jednou vydala. Jednoduše musí zahájit pořizování nového dokumentu, který ale současně nemá povinnost vydat.

Po dobu pěti let od zrušení územního plánu se za zastavěné území považuje zastavěné území, které bylo vymezeno zrušeným územním plánem. To neplatí, pokud by i toto vymezení bylo nezákonné a tato nezákonnost by byla důvodem pro zrušení onoho územního plánu (§ 114 odst. 5 stavebního zákona). V takovém případě by obec měla co nejrychleji vymezit zastavěné území samostatným postupem podle § 117 a násl. stavebního zákona.

Zrušení části nového územního plánu

Na rozdíl od předchozí situace se v praxi mnohem častěji stává, že je zrušena část nového územního plánu. To je docela nepříjemné, protože obvykle pak v územním plánu zeje bílé místo bez úplné regulace. Může se přitom stát, že:

• zrušením části územního plánu vzniklo opravdové bílé místo, tedy pozemek nebo pozemky nemají skutečně vůbec žádnou regulaci, protože ta je zrušena jako celek;
• zrušením části územního plánu nevzniklo skutečné bílé místo, ale jen byly zanikly některé regulativy, jako třeba výškové parametry staveb nebo třeba podmínka uzavření plánovací smlouvy či pořízení územní studie. To je samozřejmě taky nevhodná situace, protože kvůli tomu může být územní plán po zásahu soudu diskriminační nebo prostě neřeší území tak, jak si to obec představovala.

Po zrušení části územního plánu má obec také dvě možnosti a:

• buď rozhodne, že bude pokračovat v pořizování původního územního plánu, resp. jen té jeho části, která byla zrušena a doplní do ní regulaci, přičemž zase musí navázat na poslední úkon, který nebyl zrušením dotečen. Tato varianta je docela náročná a hrozí, že dojde je zbytečným chybám. Vedle toho neumožňuje řešit i jiné plochy, pokud by se vada dotýkala. Není tedy možné změnit regulaci jako takovou a kupříkladu zvýšit nebo snížit výškovou hladinu ve všech plochách se stejným způsobem využití, nebo
• rozhodne o pořízení změny územního plánu. Takový postup je častější a mnohdy jednodušší.

V každém případě zastupitelstvo musí po zrušení změny na svém zasedání aktivně skrze usnesení rozhodnout, kterou z variant si vybírá.

Zrušení změny územního plánu nebo její části

Pokud dojde ke zrušení změny, je situace obce o něco komplikovanější. Buď se může pořídit nová změna (pokračování v pořizování nebude ani tady časté) anebo si zastupitelé mohou říct, že nechají věci tak, jak jsou a nic dělat nebudou. Po zrušení změny se totiž obnovuje regulace, která byla v územním plánu před touto změnou.

Z právní úpravy totiž není tak úplně jasné, co se s původní změnou stalo – obnovuje se automaticky proces jejího pořizování nebo ne?

V § 114 odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona se píše, že v případě, kdy je zrušena ÚPD nebo její část (tedy i změna územního plánu), musí zastupitelstvo projevit aktivitu bezodkladně rozhodnout o tom, že se buď pokračuje v pořizování původní ÚPD nebo se pořizuje nová změna územního plánu či nový územní plán. Z toho by se zdálo, že se proces pořizování automaticky neobnovuje a je to logické. Jsou to přece zastupitelé, kdo musí vybrat, jestli se pokračuje nebo se „jede od začátku“.

Stavební zákon požaduje aktivní krok ze strany zastupitelstva

Současně se ale v § 114 odst. 1 písm. c) stavebního zákona píše, že zastupitelé musí aktivně rozhodnout i o tom, že se po zrušení změny územního plánu nebo její části pořizování zastaví. Co z toho plyne? Obnovuje se proces pořizování změny jaksi automaticky, a proto je nutné jej výslovně ukončit, nebo se neobnovuje, a proto je nutné rozhodnout o pokračování v pořizování zrušené změny nebo o nové změně? Těžko říct. Každopádně by zřejmě zastupitelé, aby učinili za dost stavebnímu zákonu, měli po zrušení změny soudem nebo krajským úřadem výslovně rozhodnout, jak to bude s územním plánem dál, ať už se bude nebo nebude pořizovat nová územně plánovací dokumentace.

Doplňujeme, že po zrušení změny územního plánu, jak jsme již uvedli, platí územně plánovací dokumentace ve znění před touto změnou (§ 114 odst. 2 stavebního zákona). Zpravidla bude zapotřebí, aby pořizovatel zajistil úpravu úplného znění, aby bylo každému jasné, jaké je aktuální regulace obsažená v územím plánu.

Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!