Měsíčník E-Úřad 10/2024
Tento měsíc jsme například v E-Tajemníkovi odpovídali na otázku: Jak se má podepisovat zápis ze zasedání zastupitelstva, kolik podpisů a čí podpisy? Nový starosta tvrdí, že ze zákona o obcích vyplývá, že zápis buď podepíše sám starosta anebo místostarosta a dva ověřovatelé.
Odpověď:
JUDr. Jan Šťastný, MPA
Zákon o obcích v § 95 odst. 1 stanovuje, že zápis podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé. Spojka nebo zde ale má význam slučovací, nikoli vylučovací.
Proto formulaci, že zápis podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé, nelze vykládat, že zápis podepisuje buď jen starosta, nebo naopak místostarosta spolu s minimálně dvěma ověřovateli.
Doplňujeme, že ověřovatelů může být více, vzhledem k formulaci „určení ověřovatelé“ tedy použití množného čísla znamená, že musí být nejméně dva, ale může jich být víc.
Minimálně tedy podepíší zápis starosta a 2 ověřovatelé nebo místostarosta a dva ověřovatelé. Vždy tedy 3 osoby (a samozřejmě + 1 zapisovatel)
Právní rámec:
§ 95 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích
(1) O průběhu zasedání zastupitelstva obce se pořizuje zápis, který podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé. V zápise se vždy uvede počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení.
(2) Zápis, který je nutno pořídit do 15 dnů po skončení zasedání, musí být uložen na obecním úřadu k nahlédnutí. O námitkách člena zastupitelstva obce proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání zastupitelstva obce.
Do E-Ekonomiky nám pak dorazil mimo jiné tento dotaz: Obracíme se na Vás s dotazem ohledně přihlášení psa. Jak máme postupovat, když psa přijde přihlásit osoba, která není uvedena v očkovacím průkazu. V očkovacím průkazu je uvedena dcera, psa požaduje přihlásit na sebe matka – důchodkyně.
Máme právo chtít soulad, aby byla osoba uvedená v očkovacím průkazu stejná jako na přihlášce k místnímu poplatku? Z uvedeného není průkazné, kdo je držitelem psa.
Odpověď:
Mgr. Vlastimil Veselý, MBA, LL.M.
Právní rámec k 1.10.2024
Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“) stanoví, že poplatek ze psů platí držitel psa. Držitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. Znění věty druhé § 2 odst. 1 upřesňuje, že nejde o definici pojmu držitel, ale o vymezení okruhu možných držitelů. Obecně se pro držbu věci (i pes je z právního pohledu věcí ve smyslu § 987 a násl. občanského zákoníku) vyžaduje naplnění dvou předpokladů, kterými je jednak faktické ovládání věci (psa) určitou osobou, a jednak nakládání s věcí jako s vlastní, tj. projevuje se zde úmysl mít tuto věc pro sebe. Majitel psa podle zákona je osoba, která má zvíře registrováno na své jméno a je odpovědná za jeho chování a blaho. Zákon stanoví jasné podmínky pro vlastnictví psa. Například jde jen o plnoleté osoby, které mohou být majiteli (vlastníky) psa nebo že pes musí být registrován a mít platný čip s identifikačními údaji majitele. V očkovacím průkazu pak bude ve většině případů zapsán právě majitel psa. Držitel psa tak může být odlišným subjektem od majitele psa a musíme akceptovat vůli majitele, koho určí jako držitelem psa.
V E-Územním plánu pak naleznete například článek: NSS ke zrušení zastavitelnosti pozemků
Připravila:
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát se jedna obec pokusila zrušit zastavitelnost několika pozemků a u soudů prohrála, protože si počínala diskriminačně a svévolně – zatímco jedněm vlastníkům zastavitelnost zrušila, jiným ji rozšířila nebo dokonce nově vymezila a svoje počínání nijak nevysvětlila. Je zřejmé, že odpověď na otázku, kdy se konečně obce, nebo lépe řečeno projektanti, naučí, jak vytvořit pořádný územní plán a nedělat doslova školácké chyby, zůstává nadále ve hvězdách.
Jak nastavit rozlišující kritéria mezi pozemky
V rozsudku NSS je zajímavá snad jen tato část (všechno ostatní už soud zopakoval mnohokrát): „Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že kritéria aplikovaná stěžovatelkou v podobě ochrany kvalitní zemědělské půdy a ochrany legitimního očekávání osob, jimž bylo vydáno příslušné rozhodnutí či povolení ke stavbě, jsou v obecné rovině kritérii objektivními, legitimními a racionálními a a priori je nelze považovat za kritéria porušující zásady subsidiarity a minimalizace zásahu, jak je vymezil rozšířený senát ve výše citovaném usnesení. Obecně pak nelze nic vytknout ani snaze přizpůsobit množství dostupných zastavitelných ploch předpokládanému rozvoji obce, který se odvíjí od dosavadního rozvoje výstavby a počtu obyvatel (v tomto ohledu však stěžovatelka žádnou analýzu neprováděla).
Nic dalšího, co by výběr zrušených zastavitelných odůvodňovalo, stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla. K urbanistickému hledisku, které by s ohledem na rozložení obce a jeho existující zástavbu taktéž mohlo být v dané věci významné, stěžovatelka v kasační stížnosti konstatovala pouze tolik, že dle zastupitelstva byly z tohoto pohledu veškeré zastavitelné plochy považovány za vhodné.“
Soud tedy obcím zcela jasně ukázal, jakým způsobem se mohou poprat s rozlišováním mezi jednotlivými pozemky, když chtějí rušit zastavitelnost. Rozdělí si je na „hromádky“, které mají shodné nebo podobné vlastnosti, a ty pak regulují shodně. Vhodnými kritérii pro rozřazení pozemků může být vzdálenost pozemků od centra obce a další urbanistická hlediska, dále pak existence cenných zemědělských půd, dostupnost veřejné infrastruktury, potřeba chránit životní prostředí (jen na některých pozemcích jsou kupř. cenné biotopy nebo se na nich nachází prvky ÚSES) a podobně.
I malá obec si musí vědět rady
Nakonec NSS obcím ještě vzkázal: „Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že vnímá stěžovatelčinu argumentaci, dle které agenda územního plánovaní a výklad související právní úpravy představují náročný proces, při němž není v možnostech malé obce nechat si rozhodnutí přijímaná zastupitelstvem právně prověřovat. Složitost agendy však nezbavuje zastupitelstvo a další orgány obce povinnosti jednat při výkonu působnosti, svěřené jim na úseku územního plánování, v souladu s právní úpravou a respektovat stejnou měrou oprávněné zájmy všech osob dotčených pořizovanou změnou územního plánu. Tomuto požadavku stěžovatelka nedostála. Ostatně za situace, kdy zastupitelstvo obce schválilo zadání změny s již a priori vybranými plochami, je zřejmé, že v rámci pořizování změny žádné kriteriální posouzení neproběhlo a pouze byly ex post nalezeny argumenty pro danou verzi.“
Zejména to, co NSS vytýká obci v námi zvýrazněné části citace, je docela častým nešvarem zadání územních plánů. Obce by si měly vzít uvedené k srdci a zadání tvořit spíše obecněji, protože doopravdy se zamyslet nad územím mohou až s projektantem v rámci přípravy zcela konkrétního návrhu územního plánu.
Navíc je třeba pochopit, že když si obce nejsou s řešením nějaké výtky vlastníků ke zvolené regulaci jisté, obávají se nepřiměřeného zásahu do práv a následných soudních sporů, je naprosto v pořádku poradit se zavčasu s právníkem, který se na územní plánování specializuje. Jestliže obec do kasační stížnosti uvede, že jde o malou obec a zastupitelé nemají právní vzdělání, je to pro soud a hlavně pro dotčeného vlastníka zcela nedůležitá informace.
Právní rámec:
Podle rozsudku NSS ze dne 18. 9. 2024, čj. 6 As 359/2023 – 55.
Ostatní odpovědi na otázky a články z tohoto měsíce pak naleznete v jednotlivých sekcích. Jako vždy nám můžete psát vaše nápady či dotazy na nedved@catania.cz. Přeji vám krásný den!