Finance obcí trochu jinak 6. díl: Město jako správce času – Jak hospodaření ovlivňuje čas obyvatel
Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Diskuse o hospodaření měst a obcí se zpravidla točí kolem čísel, rozpočtových ukazatelů a objemu investic. Rozhodnutí zastupitelstev jsou poměřována náklady a výnosy v penězích. Přitom existuje jiný kapitál, který je pro obyvatele neméně důležitý a který obec svými rozhodnutími zásadně ovlivňuje – čas. Kolik minut člověk denně stráví na cestě do práce, jak dlouho čeká na úřadě, kolik hodin musí věnovat vyřizování záležitostí, to vše je výsledkem konkrétních rozhodnutí o infrastruktuře, organizaci služeb a fungování samosprávy. Obec je tedy nejen hospodářem v tradičním smyslu, ale i správcem času svých občanů.
Čas jako ekonomická kategorie bývá přehlížen. V hospodaření obce se obvykle neobjevuje, protože není součástí účetní závěrky ani rozpočtové tabulky. Přesto má zásadní dopad na kvalitu života. Ztracený čas ve frontách, kolonách nebo při zbytečné byrokracii představuje pro občana skutečný náklad, i když jej nelze vyčíslit v korunách. Z právního hlediska je možné tento aspekt propojit s právem na důstojný život a na dobré spravování veřejných věcí. Obec, která plýtvá časem svých obyvatel, neplní svou povinnost jednat hospodárně a efektivně.
Příkladem oblasti, kde je vliv hospodaření na čas nejzřetelnější, je doprava. Rozhodnutí o organizaci městské hromadné dopravy, investice do infrastruktury či nastavení dopravní obslužnosti určují, zda obyvatel stráví cestou do práce dvacet minut, nebo hodinu. V širším měřítku jde o ekonomickou otázku: lidé, kteří tráví méně času v dopravě, mají více prostoru pro práci, rodinu či odpočinek, což zvyšuje produktivitu i spokojenost.
Další oblastí je správa a digitalizace služeb. Obec, která zřídí online objednávkový systém na úřadech, umožní platby poplatků elektronicky a digitalizuje formuláře, ušetří svým občanům stovky hodin ročně. To je investice, která se sice v rozpočtu projeví jako výdaj na technologie, ale v realitě znamená zlepšení života obyvatel a posílení důvěry v obecní správu. Z právního hlediska jde o naplnění principu dobré správy, jenž je součástí moderního správního práva.
Specifickou roli hraje i urbanismus a územní plánování. Rozhodnutí, zda se nové sídliště postaví v docházkové vzdálenosti od školy a obchodu, nebo zda bude nutné dojíždět autem několik kilometrů, je rozhodnutím o čase obyvatel. Kvalitní urbanismus je tak zároveň hospodárným nakládáním s časem, a tedy i s lidským kapitálem.
Ekonomové v posledních letech začali mluvit o tzv. time-based economy, kde se hodnota měří nejen v penězích, ale i v čase. Obec, která dokáže šetřit čas svým občanům, zvyšuje jejich spokojenost, posiluje atraktivitu pro nové obyvatele a v důsledku i zvyšuje své příjmy. Důležité je, aby se tato perspektiva stala součástí strategických dokumentů a rozpočtových úvah. Tak jako se hodnotí finanční návratnost investic, měla by se zvažovat i jejich návratnost časová.
Náklady na plýtvání časem jsou často skryté. Neefektivní dopravní systém může znamenat ztrátu tisíců hodin měsíčně, které by mohly být věnovány práci nebo rodině. Zastaralé úřední postupy vedou k frustraci občanů a podkopávají jejich důvěru ve správu. Tyto náklady se neobjevují v rozpočtu, ale jejich dopad na rozvoj obce je zcela reálný.
Z pohledu práva i ekonomiky je proto žádoucí, aby se čas stal uznanou veličinou při hodnocení hospodaření obce. Transparentní rozhodování by mělo zahrnovat i analýzu toho, kolik času projekt občanům ušetří nebo naopak vezme. To vyžaduje nové metodiky a přístup, který přesahuje tradiční účetnictví.
Město tedy není jen správcem financí a majetku, ale i správcem času. Pokud má být hospodaření skutečně odpovědné, musí zohledňovat nejen koruny v rozpočtu, ale i minuty a hodiny v životech občanů. Město, které dokáže šetřit čas, dává svým obyvatelům to nejcennější, možnost prožít život svobodněji a kvalitněji. A právě to je měřítko, které by mělo být pro samosprávu stejně důležité jako vyrovnaný rozpočet.