Finance obcí trochu jinak 4. díl: Náklady na nečinnost v hospodaření měst a obcí

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.

V hospodaření měst a obcí se často diskutuje o ceně investic, výši provozních výdajů či objemu dotací. Politická i veřejná debata se zpravidla soustředí na to, kolik stojí určitý projekt, zda se „vyplatí“ a jak zatíží rozpočet. Méně pozornosti je však věnováno nákladům, které vznikají tehdy, když se nic nedělá. Tyto náklady na nečinnost bývají neviditelné, obtížně kvantifikovatelné a politicky nenápadné. Přesto mohou mít pro obecní rozpočet i kvalitu života občanů fatální následky.

Náklady na nečinnost se projevují v mnoha oblastech. Typickým příkladem je zanedbaná údržba infrastruktury. Pokud se oprava mostu či kanalizace odkládá, může se stát, že v budoucnu bude nutná rekonstrukce několikanásobně dražší, než kdyby se zasáhlo včas. Podobně u veřejných budov platí, že opožděná investice do zateplení nebo výměny oken vede k dlouhodobě vyšším nákladům na energie. To, co se krátkodobě jeví jako úspora, se v horizontu let mění v drahý problém.

Dalším příkladem jsou sociální služby a prevence. Nečinnost v této oblasti může znamenat exponenciální nárůst výdajů. Pokud město rezignuje na prevenci kriminality, podporu rodin v krizi nebo pomoc lidem bez domova, bude v budoucnu čelit vyšším nákladům na policii, soudy, zdravotnictví a sociální dávky. Ekonomické teorie i praktické zkušenosti ukazují, že investice do prevence bývají zlomkem toho, co stojí následná řešení problémů.

Zajímavým rozměrem jsou i náklady na ztracené příležitosti. Pokud obec dlouhodobě odkládá investici do rozvoje území, může přijít o investory, kteří zvolí atraktivnější lokalitu. Stejně tak absence podpory místního podnikání nebo kulturní nabídky může vést k odchodu obyvatel, což se následně projeví v nižších příjmech z daní. Nečinnost v oblasti rozvoje lidského kapitálu tak může mít dlouhodobě devastující dopad na finanční zdraví obce.

Z právního hlediska je téma nákladů na nečinnost spjato s principem péče řádného hospodáře. Tento princip nelze vykládat pouze jako povinnost neplýtvat prostředky a chránit stávající majetek, ale také jako povinnost činit kroky k jeho udržení a rozvoji. Zastupitelstvo, které vědomě odkládá nezbytné investice a tím vystavuje obec riziku mnohonásobně vyšších nákladů v budoucnu, jedná v rozporu s touto zásadou. Z pohledu správního i civilního práva by proto bylo možné uvažovat o odpovědnosti za nečinnost, která obci způsobí škodu.

Ekonomové přitom nabízejí nástroje, jak náklady na nečinnost měřit. Využívají se analýzy „life-cycle cost“, které hodnotí náklady spojené s majetkem po celou dobu jeho životnosti. Tyto modely jasně ukazují, že preventivní údržba je z dlouhodobého hlediska levnější než zásadní rekonstrukce. Podobné přístupy se uplatňují i v sociální oblasti, kde lze porovnat náklady na preventivní programy s výdaji na represivní opatření.

Příklady z praxe potvrzují, že odvaha jednat včas se vyplácí. Obce, které systematicky investují do údržby infrastruktury, se vyhýbají havarijním stavům a rozpočtovým šokům. Naopak města, která opakovaně odkládají rozhodnutí, se ocitají v pasti, kdy musí řešit havárie za cenu mnohonásobně vyšších nákladů a často i na úkor jiných investic. Stejně tak v sociální oblasti města, která podporují komunitní centra, programy pro mládež nebo služby pro seniory, čelí menšímu tlaku na policii, soudy či nemocnice.

Náklady na nečinnost mají i politický rozměr. Opravený chodník nebo nová hala jsou viditelné, dají se slavnostně otevřít a dobře se prezentují voličům. Naopak investice do prevence či údržby bývají „nevděčné“. Málokdo ocení, že se nic nezhroutilo. Proto je důležitá role odborné obce a nezávislých institucí, které mohou na rizika nečinnosti upozorňovat a poskytovat data a analýzy. Pouze tak lze vytvořit tlak na politiky, aby rozhodovali v dlouhodobém zájmu obce, nikoli podle krátkodobé popularity.

Náklady na nečinnost představují skrytou, avšak zásadní kategorii obecního hospodaření. Jejich zohlednění je nutné pro odpovědnou a udržitelnou správu. Obce by měly rozšířit své ekonomické i právní nástroje tak, aby dokázaly tyto náklady identifikovat a zahrnovat do rozhodování. Nečinnost totiž není neutrální stav, je to aktivní rozhodnutí, které má své důsledky. A tyto důsledky mohou být pro obec mnohem dražší než odvážná, ale včasná akce.