E-linka 13/2017

Z vašich dotazů - datová schránka a vyznačení právní moci a vykonatelnosti

Dotaz:

Pracovnice z oddělení poplatků doručují platební výměry některým poplatníkům do datové schránky a nechtějí nám (exekučnímu oddělení) v těchto případech předat originál platebního výměru. Tvrdí, že když je platební výměr doručován elektronicky do datové schránky poplatníka, tak je prý správnější nám ho předat elektronicky a zkonvertovaný. Tvrdí, že dokument, který je v elektronické podobě, nesmí být v písemné (že by to byly 2 orginály). Přitom jsme jeden úřad a máme na agendu Komunální odpad a na agendu Vymáhání pohledávek program, ve kterém samozřejmě tvoříme dokumenty, které zasíláme i do datových schránek, ale vytištěné dokumenty s razítkem, podpisem a vyznačením právní moci zakládáme do spisu (všichni nemají zřízeny datové schránky). Z jiných oddělení nám originály rozhodnutí předávají bez problémů. Oddělení poplatků si trvá na svém, nemůžeme se domluvit. Navíc by nám museli v elektronické podobě předávat i doložky právní moci. Nevíme, kde tuto informaci vzali. Domníváme se, že nemají pravdu, že špatně pochopili doručování do datových schránek. Pro nás je důležitý jako exekuční titul originál rozhodnutí. Pracujeme s originálem rozhodnutí a ten si v případě potřeby necháme ověřit nebo zkonvertovat. Prosíme o Váš názor.

Odpověď:

V tomto případě nevím jak máte vedené spisy, ale podle mého názoru by měl být následující postup:

Bylo‐li rozhodnutí stejnopis rozhodnutí doručeno orgánem veřejné moci v elektronické podobě, bylo by vhodné, aby orgán, který rozhodnutí vydal vám zaslal elektronický stejnopis, kde vyznačí doložkou právní moci a vykonatelnosti. Poté je teprve vhodné provedení autorizované konverze do listinné podoby. Je tedy bezpředmětné konvertovat elektronické rozhodnutí bez doložky právní moci.

Ministerstvo vnitra ČR vydalo kdysi výklad (který podle mého platí dodnes), v němž se mj. uvádí: "Ustanovení § 75 odst. 1, 2 správního řádu upravuje vyznačování doložky právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí na písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu, resp. na stejnopise doučeném účastníkovi. ... V případě elektronického prvopisu rozhodnutí bude doložka právní moci nebo vykonatelnosti vyhotovena jako samostatný dokument, který bude obsahovat identifikační údaje rozhodnutí, k němuž se vztahuje (de facto půjde o vytvoření stejnopisu výroku rozhodnutí). Tento dokument bude opatřen uznávaným elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby a bude k němu připojeno kvalifikované časové razítko. ... Ke stejnopisu rozhodnutí s vyznačením doložky právní moci postačí připojit uznávaný elektronický podpis úřední osoby, nemusí se tedy jednat o podpis oprávněné úřední osoby, která podepsala rozhodnutí."

 

Z vašich dotazů - jak vymáhat zapodstatové pohledávky?

Dotaz:

Ráda bych se Vás zeptala ohledně dalšího postupu k vymožení zapodstatových pohledávek. Situace je taková, že dlužníkovi bylo povoleno oddlužení dne 19. 6. 2013. Pohledávky za komunální odpad dlužníka do roku 2013 tak byly přihlášeny do insolvenčního řízení a jsou v něm plněny. Dlužník však nadále poplatky za komunální odpad neplatí - v současné době dluží dále za rok 2014, 2015 a 2016. Ohledně poplatku za rok 2014 a 2015 byl dlužník vyzván k úhradě těchto poplatků v srpnu 2015, zároveň byl na tyto dlužné částky upozorněn insolvenční správce - i přes to nedošlo k úhradě. V černu 2016 byl dlužník opětovně vyzván k úhradě nedoplatků za rok 2014 a 2015, zároveň k úhradě nedoplatku za rok 2016 - opět vyrozuměn i insolvenční správce - bez odezvy.

V této věci bych se tedy ráda zeptala, jakým způsobem dále postupovat, neboť dlužník na naše výzvy žádným způsobem nereaguje a ani insolvenční správce jej patrně k úhradě nevede.

Lze aplikovat ustanovení § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb.? A bude se v takovém případě jednat o klasickou žalobu podanou k obecnému soudu dlužníka?

 

Odpověď:

V § 168/2 písmeno e) IZ jsou mimo jiné i pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění. V § 242/1 DŘ je stanoveno, že daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou. Podle § 203 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Po právní moci rozhodnutí o žalobě určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby. 

Osoba s dispozičními oprávněními při oddlužení je dlužník. Po zahájení insolvenčního řízení lze daňové řízení zahájit a v celém daňovém řízení pokračovat, s výjimkou daňové exekuce, kterou lze nařídit, avšak nelze ji provést, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak.  V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5.

Z tohoto vyplývá, že je tedy možné dlužníka (pro nové pohledávky, které vznikly po rozhodnutí soudu o úpadku) upomínat, vyměřit platebním výměrem, dělat místní šetření či součinnosti, ale nelze zahájit exekuční řízení. Pokud jsme ale provedli všechny kroky uvedené na začátku této odpovědi správně a podle zákona, je možné dlužníka zažalovat. Musíme mít nové poplatky vyměřeny platebním výměrem, který bude vykonatelný. Měli bychom zároveň doložit soudu všechnu aktivitu, kterou jsme v rámci oprávněnosti prováděli (upozornění na daňový nedoplatek, informace správci, apod.), aby tento správně rozhodl.

Z citovaného ustanovení je totiž zřejmý postup při uplatňování a uspokojování pohledávky za majetkovou podstatou. Rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 IZ o určení lhůty k uspokojení již pravomocně přisouzené pohledávky a o určení části majetkové podstaty, jež bude použita k jejímu uspokojení, není rozhodnutím, jímž by byla věc autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem, ale jde o rozhodnutí nikoli o věci samé, jež již ze své povahy nemůže nikdy vytvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté (náš platební výměr). Takovou překážku může vytvořit především meritorní rozhodnutí o věci samé, jímž však rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 IZ (roti němuž není odvolání přípustné) nepochybně není, když nelze přehlédnout, že určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky (o níž by rozhodoval obecný nalézací soud, neboť nepůjde o incidenční spor) a určení části majetkové podstaty, jež bude použita k jejímu uspokojení, bude vždy závislé na průběhu insolvenčního řízení a zejména na výsledku zpeněžování majetkové podstaty.

Pokud insolvenční soud návrh oprávněné osoby na vydání rozhodnutí podle § 203 odst. 5 IZ zamítne-což IZ (expressis verbis) ani nepřepokládá-nemůže takové rozhodnutí z povahy věci vytvořit do budoucna překážku věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o.s.ř.). Třeba připomenout, že rozhodnutí podle § 203 odst. 5 IZ není ve své podstatě ničím jiným, než specifickou variantou vykonávacího řízení zasazenou do insolvenčního řízení tak, aby jeho chod nebyl ohrožen. Proto IZ přiznává insolvenčnímu soudu (a nikoliv orgánům činným ve vykonávacím řízení) pravomoc rozhodnout v rámci insolvenčním řízení o přednostním uspokojení již vykonatelné pohledávky v jím určeném čase a z jím určené části majetkové podstaty, vše bez ohledu na ostatní přednostní pohledávky nebo stanovisko insolvenčního správce.

Je tedy možné zažalovat dlužníka o nové pohledávky z poplatků. Sporné je takové uplatňování pokut, neboť ty patří do mimosluvních sankcí, které se podle § 170 nebudou uplatňovat v žádném ze způsobů řešení úpadku. V komentářích k zákonu jsou zde citovány i zapodstatové pohledávky (tedy i pokuty, které vznikly až po rozhodnutí soudu o úpadku). Pokud nebudeme žalovat tyto pohledávky, pak je budeme moci řešit exekucí po skončení insolvence.

 

Z vašich dotazů - nemožnost vybrat nebo vymoci poplatek II

Dotaz:

Mám jeden dotaz, kdo platí poplatek za komunální odpad za byt, který je ve vlastnictví bytového družstva  a není v něm nikdo trvale hlášen?

Odpověď:

Poplatníkem místního poplatku za komunální odpad je podle zákona fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. Zákonodárce bohužel nevzal v úvahu nerovnost mezi fyzickými a právnickými osobami. 

Ačkoliv jsou bytová družstva právnickou osobou a subsidiárně se na ně použijí obecná ustanovení nového občanského zákoníku o právnických osobách, je komplexní úprava bytových družstev je obsažena v Zákoně o obchodních korporacích, a to včetně úpravy nájmu družstevního bytu. Zákon nyní výslovně stanoví, že bytové družstvo má jako svůj předmět činnosti, za jehož účelem bylo založeno, zajišťování bytových potřeb svých členů. Je tedy právnickou osobou. Na právnické osoby tyto poplatky neplatí.

Další problematikou je zákon o evidenci obyvatel, nebo zákon o pobytu cizinců, neboť nevztahují trvalý pobyt k bytu, ale k objektu – domu, proto často nelze jednoduše určit byt, v němž není nikdo hlášen k trvalému pobytu. Tuto problematiku probíráme na školeních "Místní poplatky" a "Doručování a spis".

 

Z judikatury - správná správa

Rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. června 2015

č.j. 2 Afs 234/2014

"Smyslem a účelem daňového řízení je stanovení a vybrání daně ve správné výši. Daňové orgány tak musí k naplnění této zásady směřovat ve všech svých postupech, přičemž je nutné vyjít z jejího širšího pojetí, tedy ve správné výši stanovit nejen daň samotnou, ale i její příslušenství."

Poznámka: Tento materiál je informačním produktem. Za jakékoli použití informací z tohoto materiálu  nenese autor žádnou odpovědnost. Tyto informace jsou pouze doporučením a vyjádřením názoru k této tématice. Nepřísluší nám autoritativně vykládat právní předpisy. Jediným, kdo tak může učinit v jednotlivých příkladech je soud při řešení konkrétního případu. V textu mohou být použity odkazy či parafrázovány citace z judikatur, odborných článků, prací, knih apod. třetích osob, které jsou veřejně dostupné.​​

Připravovaná školení