Aplikace právní doktríny z § 14e rozpočtových pravidel státu na § 22 zákona č. 250/2000 Sb.
Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M.
Judikaturní východiska a přenositelnost závěrů
Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se v roce 2024 opakovaně vyjadřoval k povaze a procesnímu rámci opatření poskytovatele dotace podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Klíčovými rozhodnutími jsou rozsudky č. j. 9 Afs 203/2023–45 ze dne 15. 2. 2024 a č. j. 4 Afs 257/2023–36 ze dne 6. 2. 2024.
Závěry uvedené judikatury jsou plně přenositelné i na režim § 22 zákona č. 250/2000 Sb., neboť oba právní předpisy obsahují prakticky shodný institut, který, je pozastavení poskytnutí peněžních prostředků při podezření na porušení rozpočtové kázně, přičemž dotčená částka může být rovna očekávanému odvodu.
Povaha pozastavení jako předběžného neformálního opatření
Podle výkladu NSS opatření dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel není správním rozhodnutím, ale tzv. neformálním správním úkonem, který předchází rozhodnutí o uložení odvodu. Stejný charakter má i pozastavení prostředků podle § 22 odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb.
Pozastavení peněžních prostředků v obou případech plní funkci předběžného opatření, jehož cílem je zabránit neoprávněnému čerpání veřejných prostředků. Takové opatření se však musí řídit zásadami činnosti správních orgánů, především zásadou proporcionality a právní jistoty.
Obsahové náležitosti opatření o pozastavení prostředků
Ačkoli zákon č. 250/2000 Sb. výslovně nestanoví formu rozhodnutí, z judikaturních standardů vyplývá požadavek na obsahovou preciznost takového opatření, a to zejména v následujícím rozsahu:
- označení konkrétního skutkového jednání, jež zakládá podezření na porušení rozpočtové kázně,
- uvedení skutečností, z nichž poskytovatel toto podezření dovozuje,
- specifikace částky pozastavené dotace.
Bez těchto údajů se příjemce dostává do stavu právní nejistoty a je zbaven efektivní možnosti obrany, a to přesto, že proti opatření formálně neexistuje zákonný opravný prostředek.
Navazující správní řízení o odvodu a právní důsledky
Na vydané předběžné opatření musí bez zbytečného odkladu navazovat řízení vedené z úřední povinnosti, jehož cílem je přezkoumání podezření a vydání rozhodnutí o případném porušení rozpočtové kázně.
Pokud je odvod uložen, je nutné započíst částku, která již nebyla příjemci vyplacena z důvodu předběžného opatření. Tento postup je v souladu se zásadou zákazu dvojího trestání (non bis in idem), kdy příjemce nesmí být fakticky sankcionován dvakrát za totéž porušení, jak nevyplacením prostředků, tak nařízením plné výše odvodu.
Příklad: Je-li odvod za porušení rozpočtové kázně stanoven ve výši 100 000 Kč a předtím bylo zadrženo 70 000 Kč, rozhodnutí stanoví povinnost odvést pouze zbývajících 30 000 Kč. V odůvodnění bude uvedeno, že 70 000 Kč nebylo nikdy vyplaceno, a tedy se nejedná o prostředky, které by bylo nutno vracet.
Naopak pokud příslušný správní orgán odvod neuloží, je poskytovatel povinen pozastavené prostředky bez zbytečného odkladu příjemci vyplatit. Tato povinnost vychází z principu presumpce správného postupu příjemce a ochrany jeho majetkové sféry.
Závěr a doporučení pro praxi
Z výše uvedené judikatury a její aplikace na § 22 zákona č. 250/2000 Sb. vyplývají následující právní závěry:
- Pozastavení výplaty dotace na základě podezření z porušení rozpočtové kázně představuje neformální předběžné opatření, nikoli správní rozhodnutí.
- Takové opatření musí být natolik určité a odůvodněné, aby umožňovalo příjemci účinně uplatnit svá procesní práva (např. připomínky, námitky či uplatnění právní ochrany).
- V případě, že odvod je následně uložen, musí být odečteny dříve pozastavené prostředky, aby nedošlo k nepřípustné duplicitní sankci.
- Nebude-li odvod uložen, je poskytovatel povinen pozastavené prostředky plně vyplatit.
Doporučení: Pro zachování právní jistoty a ochrany jak poskytovatele, tak i příjemce dotace, a předcházení možným soudním sporům lze doporučit, aby neformálním pozastavení výplaty prostředků byl zachován určitý standard transparentnosti. Opatření by mělo být vždy písemně řádně odůvodněno, opatřeno základními skutkovými a právními důvody, které umožní uplatnění připomínek, námitek proti úkonům v daňovém řízení či jiného obdobného prostředku vyjádření nesouhlasu. Ihned bezprostředně poté musí proběhnout řádné daňové řízení o porušení rozpočtové kázně. V případě pochybností je vhodné, aby příjemce proaktivně uplatnil připomínky nebo obdobný prostředek vyjádření nesouhlasu. Pokud k tomu nedojde, je na místě posouzení správní žaloby a soudní přezkum následného rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně.